Najít si dobrou práci, rozjet vědeckou kariéru, založit rodinu. To jsou časté cíle čerstvých absolventů. Jak se jim daří a s jakými překážkami se po konci studia setkali?
Oslovili jsme pět mladých lidí, kteří před rokem skládali magisterské státnice: Janu Urbánkovou z Pedagogické fakulty MU, Dana Tlačbabovou z Lékařské fakulty MU, Jiřího Klímu z Filozofické fakulty MU, Alexandru Šmídovou z Fakulty sociálních studií MU a Jana Bittnera z Ekonomicko-správní fakulty MU.
Jana Urbánková, absolventka učitelství pro základní školy a speciální pedagogiky – dnes učitelka v logopedické školce
Ve své současné práci, v logopedické školce v Rosicích, pracovala Jana už od posledního ročníku na plný úvazek. Po ukončení studia speciální pedagogiky vlastně jen pokračovala v práci na pozici třídní učitelky a logopedické asistentky.
„Nejvíc mě baví různorodost práce. Každé dítě je jiné, a tak je jiný i každý den. Loni jsem měla ve třídě dvanáct dětí s narušeným vývojem řeči, letos mám jednoho autistu a holčičku s dětskou mozkovou obrnou. Pořád se něco děje, člověk se nezastaví, den mi rychle uteče,“ popisuje Jana charakter své práce.
I když jsou pro ni některé chvíle náročné, třeba když mají děti „svoje dny, má Jana radost, když vidí, jaké její malí žáci dělají pokroky. „Těší mě, když vidím, že jsem děti něco naučila a že z toho mají radost,“ říká učitelka. Baví ji, že ve svém povolání získává stále nové zkušenosti, navštěvuje nejrůznější školení, ale učí se i komunikací s rodiči a dalšími odborníky.
Na Masarykovu univerzitu vzpomíná Jana v dobrém. „Škola mě dobře připravila na povolání. Bez studia logopedie bych to nezvládla. Kdybych si měla znovu vybrat, studovala bych to samé. Na fakultu se ráda vracím i dnes, navštěvuju autorská čtení nebo knihovnu, kam si chodím půjčovat knihy s absolventskou kartou,“ vzpomíná Jana.
Další plány ještě přesné nemá. „Uvidím, jestli přijdou další radosti života. V červenci jsem se vdala a s manželem jsme se už bavili o tom, že bychom chtěli díte, ale necháváme tomu volný průběh,“ říká.
Dana Tlačbabová, absolventka zubního lékařství – dnes praktická zubní lékařka
Sehnat práci je pro zubaře podle Dany velmi jednoduché, protože nabídka volných pozic velmi převyšuje poptávku. Zvolit si dobré pracoviště se ale čerstvé zubařce podařilo až napodruhé. Hned po škole nastoupila do ordinace ve Velké Bíteši, se svou prací však nebyla spokojená.
„Chtěla jsem pracovat moderněji, zkusit další pacienty a naučit se něco nového. V Bíteši jsem neměla kvalitní vybavení, pacienti často chtěli jen nejlevnější opravy,“ vzpomíná zubařka.
Ve své nynější práci na klinice v brněnském Žebětíně se Daně líbí. Na povolání zubařky ji nejvíc baví fakt, že hned vidí výsledek své práce. „Práce je to různorodá, každý člověk je originál,“ říká Dana, která by si do budoucna chtěla otevřít vlastní ordinaci. Zároveň však přiznává, že zatím nemá mnoho zkušeností. „Je to běh na dlouhou trať, člověk se ještě učí,“ říká Dana.
Líčí také, že cítí velkou zodpovědnost. „Je to někdy docela stres, navíc pracujete hodně s lidmi, kteří nejsou vždycky příjemní. Nosím si práci domů a hodně o ní přemýšlím.“
Studium ji na práci prý připravilo spíš po teoretické stránce. „Zubařina je do velké míry řemeslo, je to v rukách a chce to hlavně trénink, který vám dá praxe,“ říká Dana.
Během roku, který od ukončení studia uplynul, se posunul také Danin osobní život. „S přítelem rekonstruujeme dům. Bydlíme zatím v malém bytě, abychom neplatili velký nájem,“ svěřuje se.
Jiří Klíma, absolvent psychologie – dnes terénní pracovník pro uživatele drog
Pomoci s výběrem budoucí profese pomohla Jiřímu stáž v terapeutické komunitě s uživateli drog, kterou absolvoval v průběhu studia. „Zjistil jsem, že by mě práce s těmito lidmi bavila a zajímala. Od toho se pak odvíjely další praxe, dobrovolnictví a nakonec práce,“ vzpomíná psycholog, který nyní působí v organizaci Podané ruce jako terénní pracovník. Na částečný úvazek také odpovídá na dotazy v internetové poradně zaměřené na drogovou tématiku.
Je spokojený hlavně s pracovním týmem a možnostmi vzdělávání. „Mám taky dost specifickou pracovní dobu, od půl 12 do 20 hodin. Je skvělá na to, když chci jít večer do hospody a vstávat později dopoledne, uspořádat si nějak produktivně celý den je pro mě ale poměrně náročné,“ říká Jiří.
S čím je psycholog spokojen méně, je finanční ohodnocení. Na své současné pozici by však ještě nějakou dobu rád vydržel. „Do budoucna bych se chtěl přeorientovat na terapeutické služby. V nejbližší době chci nastoupit do výcviku,“ svěřuje se Jiří se svými plány.
Ve škole podle svých slov získal pro své nynější povolání hlavně všeobecný přehled a možnost vyzkoušet si, co ho baví a zajímá. „Jako skutečnou přípravu vnímám hlavně stáže a praxe, nejen ty povinné, ale i ty nad jejich rámec,“ tvrdí Jiří.
Alexandra Šmídová, absolventka bezpečnostních a strategických studií – dnes doktorandka na mateřské dovolené
Vedle doktorského studia politologie stíhá Alexandra ještě péči o rodinu. „První syn se mi narodil hodinu po odevzdání diplomky, státnicovala jsem v šestinedělí a pak se mnou syn byl i u přijímaček na doktorát,“ říká Alexandra, která už čeká druhé dítě.
Přiznává, že skloubení rodiny, doktorátu a rekonstrukce domu, do kterého se s manželem pustili, je pro ni náročné, dál studovat ji ale baví. „Je to pro mě odreagování od mateřské. Bez podpory manžela a kamarádů, kteří hlídají, když mám přednášky nebo zkoušky, bych to ale nezvládla,“ popisuje Alexandra.
S tím, jak se dlouhodobě postarat o děti během pracovní doby, si doktorandka poradila po svém. Protože v místě jejího bydliště je kapacita školek naplněná, otevře vlastní lesní školku. „Aspoň nebudu muset hledat chůvu nebo zůstávat doma o rok déle,“ vysvětluje.
Alexandra pochází z ukrajinské doněcké oblasti a zatím nemá české občanství. „Až ho získám, rozšíří se mi možnost uplatnění i na státní sektor, v oboru politologie a bezpečnostních studií je široká nabídka možností,“ tvrdí doktorandka, která se odborně věnuje konfliktu na východní Ukrajině. V budoucnu by na Ukrajinu ráda studijně vyrazila a chtěla by se také ucházet o Fulbrightovo stipendium.
Škola ji podle vlastních slov dala hodně. „Svůj obor bych za nic nevyměnila, je to můj život, moje vášeň a díky studiu jsem se taky seznámila se svým manželem Tomášem Šmídem,“ říká doktorandka.
Jan Bittner, absolvent hospodářské politiky – dnes ekonomický poradce premiéra
Po skončení studia si Jan práci hledat nemusel, práce si našla jeho. Protože se zajímá o ekonomii a politiku a ještě za studia psal články do novin, kde prezentoval své názory, dostal v posledním semestru nabídku práce od Masarykovy demokratické akademie, think-tanku blízkému ČSSD, aby šel pracovat na úřad vlády.
„Díky svému vzdělání a tomu, že se netajím svým levicovým smýšlením, jsem dostal pracovní nabídku. Tenkrát totiž nebylo lehké najít ekonoma s levicovými názory. Měl jsem ale před studijním výjezdem do Švýcarska, a tak jsem nabídku nepřijal. Když jsem se vrátil, dostal jsem další nabídku už přímo z kabinetu předsedy vlády z oboru analýz a informací,“ vzpomíná Jan. Nabídku přijal.
Kariérní vzestup na sebe nenechal dlouho čekat, po necelém roce nabídli Janovi pozici poradce premiéra Bohuslava Sobotky, kterému například chystá podklady pro jednání vlády. Jan se tak stal vůbec nejmladším poradcem předsedy vlády.
„Podle tématu jednání zajišťuji podklady, koordinuji poradce tak, abych od nich zajistil stanoviska, dělám ad hoc analýzy,“ popisuje Jan, co dělá. „Práce mi přinesla spoustu nových znalostí, nahlédl jsem pod pokličku politiky a do fungování státního aparátu. Nejvíce mě baví komunikace s mým šéfem Vladimírem Špidlou, ten je pro mě velkou inspirací,“ tvrdí Honza.
Negativem jeho práce je však její časová náročnost, čímž trpí i jeho osobní život. „Práce úředníka také obsahuje hodně administrativy, která není moc zábavná,“ hodnotí Jan.
Politika jako taková Jana ale prý neláká. „Mám radši tabulky a grafy, chtěl bych zastávat spíš odbornou funkci,“ směje se absolvent. Do budoucna by ho zajímalo věnovat si i akademické práci.
