Diskuze o zastoupení a zobrazování Afroameričanů a černochů v umění a médiích probíhá více než století. Harlemská renesance z 20. a 30. let je příkladem komplexnosti zobrazení černošského, nejen afroamerického, života. Rozmach tiskovin a filmů pro černošské publikum (tzv. race movies) v USA, panafrických kongresů a děl autorů z USA, Karibiku či afrických kolonií umožnil prezentovat světu intelektuální bohatství černošských kultur, jejich vzájemnou propojenost a podpořit společný cíl sebeurčení a sebeprezentace.
Černý panter, nejvýdělečnější komiksový film a první blockbuster s převažujícím černošským obsazením a produkcí, je ukázkou relevance základních bodů nastíněné diskuze. Podle publikací vědců z Univerzity v jižní Kalifornii a Kalifornské univerzity v Los Angeles se za posledních jedenáct let Hollywood v otázkách zobrazení nebělošských příběhů či zaměstnávání nebělošských herců nikam neposunul. Přestože čtyřicet procent obyvatelstva v USA tvoří Afroameričané, Latinoameričané a Asiaté, málokdy mají diváci všech etnik možnost obdivovat komplexní a kladné nebělošské hrdiny.
Zmíněné studie přitom ukazují, že globální publikum upřednostňuje filmy s pestrým etnickým obsazením. Navzdory tvrzení, že filmy s heterogenním obsazením nelákají, Černý panter či film Uteč (Get Out) ukazují opačný trend.
Komiksový trhák Černý panter diverzitou překypuje. V hlavních rolích najdeme keňsko-mexické, zimbabwsko-americké a guyansko-britské herečky či herce z Tobaga, kteří představují pestrost odstínů tmavé barvy pleti. Ornamenty a barvami překypující kostýmy ve filmu pocházejí z kmenů a kultur napříč Afrikou a poukazují na etnickou rozmanitost kontinentu. Architektura Wakandy pak propojuje styl starobylých království s hypermoderními mrakodrapy současných afrických velkoměst.
Filmem prostupuje filosofie panafrikanismu, jehož stěžejním bodem je (křehký) vztah černochů v diaspoře k Africe. Témata vykořeněnosti, toužení po domovině a vyrovnání se s historií otroctví vyplňují scény mezi ústředním hrdinou T‘Challou a „padouchem“ Killmongerem. Frustrace z životních podmínek Afroameričanů v USA ženou Killmongera za pomstou a touhou osvobodit svět od (neo)kolonialismu. Jeho hněv směřuje i k nikdy nepodrobené Wakandě, která se navzdory technické vyspělosti vyhýbá boji za práva černochů. Killmonger – Wakanďan a Afroameričan v jednom – tak symbolizuje historicky bolestivé propojení Afriky s USA.
Podobná témata podaná afrocentrickým pohledem naleznete v mainstreamových filmech jen stěží. Středobodem je svět tak, jak ho prožívají a vyprávějí černoši; jejich minulost, přítomnost a budoucnost je zobrazena ve vší složitosti a kráse. Film nabízí afrofuturistickou oslavu a vizi černošství a inspiraci pro diváky, kteří poprvé vidí komiksové hrdiny, s nimiž se mohou ztotožnit. Hrdé černošství a jeho kladné zobrazení zkrátka určují ráz filmu a vysvětlují jeho celosvětový úspěch a dopad.
Autor působí na Katedře anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty MU.
