„Víte, kdo stojí v čele Evropské unie?“„Víte, kdo vás v ní zastupuje?“„A jsou vůbec byrokraté v Bruselu někomu politicky odpovědní?“ Tyto a mnohé další otázky mířily na nerozhodnuté voliče v průběhu kampaně před britským referendem o vystoupení z Evropské unie, a to s cílem poukázat na nepřehlednost jednotlivých evropských institucí a nedostatečnou politickou kontrolu jejich každodenní činnosti.
Nyní jsme v situaci, kdy donedávna nebylo jasné, zda Velká Británie Evropskou unii vůbec opustí a pokud ano, ke kterému datu a za jakých podmínek se tak stane.
Oxfordský politolog a historik Timothy Garton Ash ve svém pravidelném sloupku na stránkách deníku Guardian argumentuje, že nadcházející volby do Evropského parlamentu, kterých se britští voliči 23. května zúčastní, budou představovat další referendum o Brexitu. Alespoň tedy v tom smyslu, že případný (byť v tuto chvíli nijak pravděpodobný) úspěch stran jasně se vymezujících proti britskému odchodu z Evropské unie by mohl podstatně zvýšit šance na uspořádání druhého, potvrzujícího referenda o tom, zda Velká Británie skutečně za stávajících podmínek hodlá unijní osmadvacítku opustit. Na druhé straně Lamanšského průlivu tak půjde v symbolické rovině o hodně a rozhodně bude co sledovat i na kontinentu...
Z hlediska samotné evropské politiky možná budeme svědky konce dlouhotrvající dominance dvou tradičně nejsilnějších politických skupin v Evropském parlamentu – Evropské lidové strany a Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů – neboť se očekává, že jednak posílí nacionalistické a populistické strany sdružené zejména ve frakci Evropa národů a svobody, ale také frakce Aliance liberálů a demokratů pro Evropu.
Po květnových volbách se rovněž bude hledat nový předseda Evropské komise. Ten stávající, kontroverzní Jean-Claude Juncker, už před časem oznámil, že pokračovat ve funkci nehodlá. Jeho nástupcem bude nejspíše jeden z tzv. spitzenkandidaten, tedy vedoucích kandidátů jednotlivých politických frakcí, mezi kterými je vedle Manfreda Webera (za evropské lidovce), Franse Timmermanse (za evropské socialisty) či Guye Verhofstadta (za evropské liberály) jako kandidát frakce Evropských konzervativců a reformistů i Jan Zahradil z ODS.
Pro české voliče, kteří půjdou vybírat 21 europoslanců zvolených za Českou republiku, už 24. a 25. května, se v těchto volbách pravděpodobně stane stěžejním tématem dvojí kvalita potravin. V tuzemských předvolebních průzkumech vede vládní hnutí ANO, následované opozičními Piráty, ODS a hnutím SPD Tomia Okamury, oproti minulým volbám bezpochyby oslabí koalice TOP 09 a hnutí STAN. I když politická teorie obvykle považuje volby do Evropského parlamentu za tzv. volby druhého řádu, přičemž volbami prvořadými jsou v parlamentních demokraciích volby parlamentní a v prezidentských demokraciích volby hlavy státu, ty letošní mohou být skutečně klíčové pro další směřování evropské integrace a určující pro její další podobu.
Je proto důležité, aby si co nejvíce oprávněných voličů položilo otázky z úvodu tohoto textu a šlo volit v důstojnějším počtu než v roce 2014. Jen nadávat na vzdálený Brusel totiž nestačí, navíc když mezi kandidáty nejrůznějších stran nalezneme hned několik absolventů Masarykovy univerzity.
Autor působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU.
