Masarykova univerzita slaví v lednu 102 let své existence. Ale je namístě výraz „slaví“? Lze vůbec oslavovat v situaci, kdy fakultní posluchárny zejí prázdnotou, kdy na chodbách nepostávají diskutující studenti, kdy výuka probíhá v online režimu, kdy univerzitní kino Scala nepromítá a kdy večerní Brno nešumí svými kavárnami a hospůdkami, které patří neoddělitelně k univerzitnímu životu?
Více než o slavení jde o připomenutí. Připomenutí počátků československého, demokratického státu, který vznikl díky domácímu a zahraničnímu odboji a díky výsledkům válečného střetnutí, velké války 1914-1918. Tento stát dokázal svou životaschopnost hned od počátku svou zahraniční politikou, novou organizací politického a společenského života a v neposlední řadě vybudováním mnoha významných institucí. Zvláště zřetelné změny proběhly ve vysokém školství – v život byly uvedeny univerzity v Brně a Bratislavě, v Brně byla založena i vysoká škola zemědělská a zvěrolékařská. Nové školy byly velmi brzy schopny konkurovat v celé řadě parametrů pražskému vysokému učení. Nově zřízené školy umožňovaly současně přístup vyššímu počtu zájemců o studium – po deseti letech samostatného státu studovalo na českých vysokých školách přibližně 30 000 studentů (což je mimochodem aktuální počet studujících na naší univerzitě!). Není bez důležitosti připomenout, že i početná německá menšina měla k dispozici vedle pražské německé univerzity i techniku. Dvacátá léta byla také ve znamení rostoucího počtu emigrantů z Ruska, což se odrazilo i v Brně (asi netřeba připomínat prof. Romana Jakobsona a další odborníky), kteří se uplatnili nejen na vysokých a středních školách, ale i v dalších vědeckých institucích, například na nově založeném Slovanském ústavu v Praze – mimochodem zřízeném z přímého Masarykova rozhodnutí.
U příležitosti 102. výročí vzniku Masarykovy univerzity si také vděčně připomínáme Tomáše G. Masaryka. Masaryk byl osobností, která je dodnes inspirativní – svým nekompromisním oceněním demokracie a zejména svým pojetím mravních zásad, o jejichž potřebnosti nepřestával přesvědčovat až do vysokého věku všechny, s nimiž se setkával a jimž byly určeny jeho knihy, přednášky a projevy. Jak to kdysi napsal historik Jaroslav Marek: „Masarykova autorita, přetrvávající jeho život, překračovala hranice obvyklého respektu k hlavě státu.“ TGM nastavil i v této oblasti vysokou laťku.
Masarykova univerzita byla od svého počátku střediskem vzdělanosti pro celý region, ale také podporovatelkou kultury a umělecké tvorby – to lze doložit zejména na příkladu pozoruhodného skladatele Leoše Janáčka, který bývá označován za „klasika moderny“. Také tato tradice je zavazující.
I proto chce Masarykova univerzita dnes, kdy si připomíná výročí svého založení, navázat na linii vazeb na kulturní výkony českých autorů, působících na Moravě, případně v Brně. Jedním z nich je i hudební skladatel Jan Novák, narozený v roce 1921 v Nové Říši, který v Brně studoval a žil. Tento autor vynikl jako skladatel i jako klavírista a svým díle překročil český „kulturní rybník“, neboť od roku 1968 žil a tvořil v zahraničí.
Právě tento tvůrce byl zvolen průvodcem pro oslavy 102. výročí vzniku univerzity – online koncert bude jen malou ochutnávkou z jeho díla, ale po celý rok budou jeho opusy provázet různé univerzitní aktivity, v podzimním období snad již prezenčně s neopakovatelnou slavnostní atmosférou.
Jiří Hanuš je prorektor pro akademické a personální záležitosti