Vážený pane předsedo akademického senátu,
vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,
Spectabiles, Honorabiles,
vážené členky a členové akademické obce,
milé kolegyně a kolegové,
vzácní hosté,
scházíme se dnes opět po čtyřech letech na zasedání akademického senátu a shromáždění akademické obce. A ačkoliv dnes před Vámi stojím nejen jako uchazeč o rektorskou funkci, ale také jako úřadující rektor, rád bych řekl, že svou kandidaturu neberu jako samozřejmost. A dnešní den je pro mě, stejně jako tehdy před čtyřmi lety, výjimečný a sváteční. Rektorské volby totiž vnímám především jako slavnostní den naší univerzitní samosprávy, naší univerzitní autonomie – a jako oslavu naší univerzitní demokracie.
Rád bych své dnešní vystoupení začal poděkováním. Poděkováním za dny a týdny, kdy jsme společně měli možnost v předvolebním čase debatovat, vyměňovat si názory, někdy spolu i nesouhlasit – ale hlavně společně přemýšlet o dalším směřování naší univerzity.
Jsem rád, že jsem měl možnost vyslechnout si názory na různá témata a diskutovat s Vámi, ať už to bylo v rámci setkání s komorou akademických pracovníků, setkání se studentskou komorou, při veřejné debatě ve Scale nebo v rámci internetové diskuze. V drtivé většině případů se jednalo o debaty a výměny názorů velmi korektní – a za to chci všem poděkovat. Zájem o jednotlivá témata, ale i kritická stanoviska či nesouhlas, to vše vnímám jako výraz zájmu o naši univerzitu, o její budoucnost. A pro mě to vše představuje především podnět a výzvu k přemýšlení.
Pokud jde o mou vizi pro univerzitu a výhled pro její další rozvoj, nebudu zde opakovat informace, které jsem zahrnul do svého programového prohlášení nebo které již zazněly v debatách.
Rád bych se ale dotkl toho, co považuji za největší úspěchy naší univerzity. Ostatně myslím, že pokud se nyní ucházím o další mandát, je mou povinností před akademickým senátem zejména skládat účty za první rektorské období:
Především jsem univerzitě pomohl projít bezprecedentní koronavirovou krizí a zvládnout ji. Což nebylo snadné. A často jsme se pohybovali na samotné hranici našich možností i sil. Ale dokázali jsme to. A byli jsme v řadě oblastí i vzorem pro ostatní.
Dostáli jsme jménu naší univerzity a v ukrajinské krizi jsme se zachovali a chováme jako odpovědné a solidární akademické společenství.
Naše Dobrovolnické centrum, jehož vznik jsem inicioval počátkem roku 2020, pomáhalo během obou zmíněných krizí, a také po ničivém tornádu, a získalo nám i mezinárodní pozornost.
Na půdu naší univerzity se po 60 letech vrátila Farmaceutická fakulta. Čímž byla nejen napravena historická křivda, ale položili jsme tím základy k dalšímu rozvoji vzdělávacích a výzkumných kapacit a excelence v dotčených oborech.
Podařilo se dobudovat a zahájit provoz Simulačního centra, které je největším a nejmodernějším podobným zařízením v Evropě.
Dosáhli jsme významných úspěchů v národních i mezinárodních grantových soutěžích, včetně Národního plánu obnovy.
Došlo k významnému pokroku v řadě oblastí, včetně vzdělávání, péče o studující a zaměstnankyně a zaměstnance či v internacionalizaci.
V časech krizí, včetně krize energetické a nevídané inflace, se nám podařilo udržet finanční stabilitu celé univerzity a dosahovat kontinuálně prorůstových rozpočtů.
A v mezinárodním žebříčku ARWU jsme dosáhli historicky nejlepšího umístění; a poprvé v historii jsme mezi pěti sty nejlepšími univerzitami světa.
Před čtyřmi lety jsem akademickému senátu z tohoto místa slíbil, že naši univerzitu důstojně uvedu do druhého století její existence. A že pozvednu její úroveň a prestiž.
Myslím, že nejen uvedený výčet ukazuje, že jsem tento svůj slib dodržel.
A co Vám mohu slíbit dnes, kdy se před akademickou obcí naší univerzity ucházím o druhý rektorský mandát?
Slibuji Vám, že svůj mandát budu – tak jako doposud – vykonávat s odpovědností vůči celé univerzitě a s plným nasazením.
Že i nadále budu k rektorskému úřadu přistupovat jako ke službě celé akademické obci.
Že budu pokračovat v práci na zvyšování kvality ve vzdělávání, vědě i výzkumu.
Slibuji Vám, že budu i nadále uvažovat a jednat strategicky a budu připraven přijímat opatření se zřetelem na dlouhodobý rozvoj a prosperitu celé univerzity.
Slibuji, že budu i nadále ke správě univerzity přistupovat tak, aby jednotlivé fakulty a další součásti nestály proti sobě, ale abychom byli úspěšní společně – jako Masarykova univerzita.
A zároveň Vám slibuji, že všude tam, kde existují zjevné nedostatky nebo se staly chyby, budu intenzivně pracovat na jejich řešení a nápravě.
A je ještě jedna věc, kterou chci zmínit, byť nemusí být na první pohled patrná. Zásadním způsobem se podařilo proměnit atmosféru a způsob komunikace mezi vedením univerzity a vedením jednotlivých fakult. Nejsem zdaleka sám, kdo si povšiml, že atmosféra při jednáních a diskuzích – ať už v rámci kolegií rektora a na dalších fórech či s jednotlivými děkankami a děkany – je velmi kooperativní a probíhá v přátelské atmosféře. A to mě mimořádně těší.
A čeho si osobně velmi vážím, je, že mou opětovnou kandidaturu na úřad rektora podpořili děkanky a děkani všech našich deseti fakult. Což považuji za velké ocenění své dosavadní práce v čele univerzity a svých názorů a postojů. A hodně to pro mě znamená.
Stejně tak si cením velmi korektních a férových vztahů s akademickým senátem; a také přímé a otevřené komunikace, kterou se nám od počátku podařilo společně nastavit. Rozhodně to nepovažuji za samozřejmost.
Mluvil jsem o úspěších naší univerzity a o tom, co Vám mohu slíbit do svého případného druhého mandátu. Dovolte mi, abych nyní – na závěr svého vystoupení – ještě řekl, v jakou univerzitu věřím; podobně jako jsem to učinil před čtyřmi lety:
Nadále věřím v Masarykovu univerzitu jako v instituci, která nabízí špičkové vzdělání a uskutečňuje excelentní vědu a výzkum.
Věřím v naši univerzitu jako ve společenství, kde každá jeho část má důležitou roli a přispívá celku.
Věřím v univerzitu jako ve společensky významnou instituci, která pomáhá hledat odpovědi na palčivé problémy a výzvy doby.
Věřím v univerzitu, která rozvíjí mezinárodní spolupráci a posiluje své jméno a renomé v Evropě – v mírové Evropě, protože genocidní ruská válka je urážkou lidství a humanity.
Nadále věřím v univerzitu jako ve velký výtvor evropské civilizace, který umožňuje hledat pravdu a odpovědi na důležité otázky světa a života.
A upřímně věřím v univerzitu jako v nikdy nekončící společné dílo, kdy se nejedná o nic menšího než o její odpovědnou správu a rozvoj – v zájmu vzdělanosti dalších generací a našich následovníků a pokračovatelů.
To jsou ideje, ve které věřím. A kterými jsem připraven se nechat vést.
Vážené dámy, vážení pánové,
slibuji Vám, že pokud získám důvěru akademického senátu, budu také v dalším rektorském období vystupovat a jednat tak, abychom jako instituce dostáli svému závazku i naší širší odpovědnosti jako klíčové vzdělávací a výzkumné instituce v České republice. A abychom i nadále společně chránili a bránili hodnoty jako jsou demokracie, svoboda a humanita, na kterých byla naše univerzita před sto čtyřmi lety založena.
Děkuji Vám za pozornost.
