Magnificence, Spectabiles, Honorabiles,
vážené členky a členové akademického senátu, správní rady a vědecké rady,
vážené členky a členové akademické obce,
milé studentky, milí studenti,
kolegyně a kolegové,
vzácní hosté,
všechny Vás srdečně vítám u příležitosti slavnostního zahájení akademického roku 2023/2024 a velmi se těším na společně strávený podvečer a večer.
Slavnostní Zahájení akademického roku je již po řadu let tradicí, kterou na půdě Masarykovy univerzity udržujeme. Dovolte mi nicméně, abych své letošní vystoupení při této příležitosti pojal trochu bilančně, protože jsem se teprve před několika málo týdny ujal svého druhého rektorského mandátu.
Když jsem byl v dubnu 2019 zvolen 34. rektorem Masarykovy univerzity, považoval jsem to za velkou čest a velký závazek. A na tom se nic nezměnilo ani na počátku letošního dubna, kdy mi akademický senát naší univerzity vyjádřil důvěru podruhé a kdy jsem obdržel 51 hlasů z 55. Tento výsledek tajného hlasování v rektorské volbě pro mě byl – a stále je – nejen velkým oceněním a poctou, ale zároveň velkým závazkem, protože jsem si vědom toho, že čelíme a v nadcházejících měsících a letech budeme čelit řadě výzev. Výsledek rektorské volby ale zároveň chápu jako vyjádření vůle senátorek a senátorů, aby naše univerzita pokračovala v nastoupeném směru a rozvoji a aby dále posilovala svou pozici nejen v České republice, ale také v mezinárodním prostoru.
A je třeba nebýt úplně skromný a říct, že se naší univerzitě daří a že je úspěšná – a to i díky mnohým z Vás a díky Vaší práci a Vašemu úsilí. Dovolil bych si v této souvislosti připomenout, že koncem června naše univerzita dosáhla historického úspěchu, když se v prestižním mezinárodním žebříčku QS World University Rankings poprvé umístila mezi nejlepšími 400 univerzitami světa. Již předtím jsme obhájili loňskou pozici v první pětistovce světových univerzit v žebříčku ARWU a před několika dny jsme dosáhli dalšího úspěchu, když si naše univerzita skokově polepšila také v THE World University Ranking, kde patří Masarykově univerzitě 601. – 800. příčka. Stejně tak jsme se teď v září ve zcela novém evropském žebříčku QS World University Rankings: Europe 2024 umístili na 161. místě z celkem 688 evropských univerzit. Do tohoto žebříčku jsou zařazeny instituce ze 42 členských zemí Rady Evropy a jsou hodnoceny mimo jiné z hlediska kvality výzkumu a vývoje, zaměstnanosti a uplatnění po absolutoriu, podmínek studia a výuky či globální angažovanosti a udržitelnosti.
Vzestup Masarykovy univerzity v nejprestižnějších světových žebříčcích tak pokračuje a jde tedy o jasnou indicii naší pokračující úspěšnosti v mezinárodním srovnání. Přičemž pokud jde o srovnání v rámci Evropy v QS Europe 2024, tam se naše univerzita umístila v první stovce např. v hodnocení podílu a diverzity zahraničních studentů či v hodnocení udržitelného rozvoje. A v domácím srovnání je naše univerzita nejlepší např. v hodnocení počtu publikací na akademického a vědecko-výzkumného pracovníka.
Pokud mluvím o mezinárodních žebříčcích, samozřejmě je nesmíme přeceňovat. Určitě by neměly být jediným kritériem, kterým se máme řídit. Na druhou stranu, pokud konkrétní žebříček zahrnuje smysluplné parametry, pak je v našem vlastním zájmu se jimi řídit a zlepšovat se v nich. A podceňovat bychom rozhodně neměli třeba značný propagační potenciál umístění v žebříčcích či jejich význam z hlediska mezinárodního renomé a reputace.
Když jsem se v roce 2019 poprvé ucházel o rektorský úřad, řekl jsem, že bychom jako univerzita měli mít ambici být nejlepší v České republice. Řada lidí na toto mé tehdejší vyjádření pohlížela velmi skepticky. Myslím ale, že ve světle zmíněných úspěchů, a nyní již zcela zjevného trendu zlepšování v mezinárodním srovnání, není podobný cíl do budoucna nereálný a nedosažitelný. Ostatně nebyl to nikdo menší než T. G. Masaryk, který – a to již koncem 19. století – mluvil o tom, že pražská univerzita ke svému rozvoji nutně potřebuje konkurenci v národním rámci. Posláním nové brněnské univerzity – slovy pamětní listiny z roku 1919 – bylo, aby „žila, mohutněla a kvetla v ušlechtilém závodění se starší sestrou pražskou“. Svou ambiciózní vizi pro naši univerzitu tedy chápu jako určitý návrat k původní zakladatelské ideji; to znamená k tomu, abychom byli institucí úspěšnou, sebevědomou, otevřenou – a jednoduše nejlepší.
Faktem bohužel je, že starobylé univerzity existující po stovky let mají ve zmiňovaných mezinárodních žebříčcích takříkajíc již na startu značnou výhodu oproti univerzitám mladším – zejména z hlediska pověsti a reputace, což jsou parametry, které v žebříčcích hodně váží a které odrážejí právě dlouhověkost a starobylost těchto univerzit, kdy má řada z nich kořeny ve středověku či raném novověku. Je tedy jasné, že v českém prostředí nikdy nebudeme univerzitou nejstarší; ale do budoucna existuje prostor, abychom byli univerzitou nejlepší. A zda a kdy se tak stane, záleží především na nás.
Kdybych měl v této souvislosti zmínit hlavní překážky či výzvy, které vidím, pak by to možná na prvním místě byla kvalita vzdělávání. To je oblast, která je zcela klíčová a někdy podceňovaná. Často totiž mluvíme o výzkumu, excelentním výzkumu a vědeckých výsledcích; není ovšem výzkumu bez předchozího kvalitního vzdělávání, natož excelentního výzkumu. A faktem je, že v oblasti vzdělávání v mezinárodním srovnání zaostáváme. Mám za to, že naše nabídka studijních programů je ne zcela přehledná. Často si sami navyšujeme administrativní zátěž. Podle mě je to způsobeno třeba tím, že se mnohdy nedokážeme dívat za hranice své katedry, ústavu nebo pracoviště či za horizont svého volebního nebo funkčního období. Někdy se až příliš zaobíráme sami sebou, svými vnitřními rádoby problémy. Takže v konečném důsledku jsme pak největší brzdou rozvoje my sami. Nad tím se musíme vážně zamyslet a uvažovat společně nad tím, jak situaci zlepšit.
K dalším krokům, které považuji za důležité, patří posilování naší schopnosti přilákat motivované a talentované uchazeče. V této oblasti máme značné rezervy, které úzce souvisí s nedostatky v oblasti vnějších vztahů a vnější prezentace univerzity. Zde se rozhodně musíme zlepšit. Dále je nutné snížit studijní neúspěšnost, která představuje další vážný problém. Tato témata a hledání jejich řešení náleží k prioritám mého druhého rektorského mandátu.
Vnější vztahy a schopnost lépe a efektivněji prezentovat naši univerzitu navenek je podle mého názoru zcela klíčová zejména směrem k uchazečům a ke střední školám vůbec – v tomto ohledu už nikoliv tolik ke studentům, jelikož zde přirozeně dominuje studijní agenda a třeba oblast poradenství, například právě v zájmu snižování studijní neúspěšnosti; a dále také fakultní či celouniverzitní aktivity spolkové, kulturní, zájmové či sportovní, které jsou a musí být důležitou součástí univerzitního života.
Podceňovat dále nesmíme agendu absolventskou, jejíž potenciál je podle mě velký a stále značně nevyužívaný. Absolventi totiž jsou nejen důležitými ambasadory fakulty, oboru, univerzity a jejího jména, ale zároveň mohou být významnými aktéry v oblasti fundraisingu, možností zajímavých stáží, různých partnerství či rozličných neformálních sítí, které mohou univerzitě v řadě oblastí pomáhat.
V souhrnu bych tedy řekl, že jádrem našeho uvažování a našich univerzitních strategií musí být studující. Budoucí studující – tedy uchazeči a uchazečky. Současní studující – tedy studentky a studenti. A bývalí studující – tedy absolventky a absolventi. Teprve když se nám podaří tyto tři skupiny a návazné agendy účelně a organicky propojit a provázat, můžeme dosáhnout znatelného zlepšení a posunout se výrazněji kupředu.
V úvodu svého vystoupení jsem zmínil rok 2019, kdy jsem se rektorského úřadu ujal poprvé. A dovolte mi, abych se nyní – na počátku svého druhého rektorského mandátu – ještě do roku 2019 na okamžik vrátil, a to konkrétně k několika myšlenkám ze svého tehdejšího inauguračního projevu. Jako lékař-neurolog, který se stal rektorem, jsem se tehdy zamýšlel nad paralelami mezi mozkem a univerzitou.
Stále totiž podle mě platí, že mezi „neurologickým mozkem“ a mezi univerzitou existuje úzká spojitost. Univerzita je, podobně jako mozek, nástrojem či prostředkem, který nám umožňuje vidět, slyšet, poznávat a rozumět. Mozek i univerzita zakládají a umožňují vědomí, reflexi, paměť a svědomí. V určitém smyslu univerzita jako instituce ve vztahu ke společnosti představuje to, co mozek ve vztahu k jednotlivci.
Mozek ve skutečnosti představuje samotný základ lidského bytí. A veškeré kultury a civilizace. Díky mozku funguje naše tělo, díky mozku dýcháme, díky němu se pohybujeme, díky němu slyšíme, vidíme, vnímáme, máme představy, myšlenky, díky němu si pamatujeme, vzpomínáme, rozhodujeme se, přemýšlíme o budoucnosti. Díky mozku dokáže člověk vytvářet umělecká díla, vynalézat a objevovat dříve nemyslitelné; díky mozku dokáže člověk projektovat a stavět velká architektonická díla, konstruovat letadla či kosmické lodě; díky mozku dokáže člověk uvažovat o smyslu věcí a smyslu existence; díky mozku přemýšlí o vesmíru a své pozici v něm. Díky mozku je člověk člověkem.
Astrofyzik Carl Sagan řekl: „Člověk je způsob, kterým vesmír poznává sám sebe.“ Tato hluboká věta říká, že člověk a vesmír tvoří jednotu. Neboť v jistém smyslu platí, že mozek zahrnuje celý vesmír; celý vesmír je nám k dispozici právě díky mozku. Ale lidský mozek je zároveň výtvorem vesmíru.
Mozek a univerzum tedy patří neoddělitelně k sobě. Stejně jako mozek a universitas – která pěstuje, rozvíjí a posiluje intelektuální a myšlenkový potenciál lidského mozku. Je to universitas – jako jeden z velkých výtvorů civilizace, která umožňuje klást odvážné otázky a hledat na ně hluboké odpovědi.
Právě takové je a má být nejhlubší poslání univerzity jakožto universitas. A v takovéto poslání univerzity jako instituce věřím také na počátku svého druhého rektorského mandátu. A na počátku právě začínajícího akademického roku.
Dovolte mi, abych Vám všem – a celé akademické obci Masarykovy univerzity – popřál, aby se nám v tomto akademickém roce naše práce dařila a abychom v našem uvažování a konání byli co možná nejvíce vedeni právě onou základní ideou toho, co je, co má být, nebo co může být univerzita.
Děkuji Vám za pozornost.
