Nejsem velký čtenář, ale před pár měsíci jsem dostala chuť na něco k přečtení, něco krásného, něco moudrého, něco pravdivého. Něco jako… v knihovně jsem do vyhledavače katalogu zadala klíčové slovo „humanismus“. Vyhledavač hledal a našel pěknou řádku titulů. Zrak mi tak nějak automaticky padl na jméno Masaryk. Ideály humanitní. Hlavní zásady etiky humanitní – text vzniklý na základě jedné z jeho přednášek.
Znělo to přesně jako to, co jsem hledala. Připomnělo mi to pocit, kdy cestou do cukrárny jasně víte, že máte na něco chuť, ale nevíte přesně na co. A pak se zcela jednoznačně rozhodnete po dvou vteřinách pohledu do vitríny, a víte, že je to přesně to pravé (ořechové). Zhltnete to za pár minut a je vám dobře po těle.
Ideály humanitní jsem taky zhltla za pár minut, a bylo mi dobře na duši… Je to jen pár stránek, ale plných krásných, moudrých a pravdivých myšlenek o etice, poctivosti a dobrotě. Kdybych tu knížku četla na Komenského náměstí před Masarykovou sochou, zůstala bych stát v úžasu, nebo bych si možná s úctou klekla.
Od té doby nejen že čtu více, ale vybírám si samé takové lahůdky. Ale hlavně tu sochu, to jméno Masaryk vnímám jinak, osobněji, uvědoměleji.
V předvečer svátku práce a lásky jsem u sochy položila kytičku. Ve srovnání s pugéty, které tam bývají, tato byla skromná, od babičky na České, s neskromnou prosbou týkající se následujícího dne. Ať zvítězí ideály humanitní, a to nejen na prvního máje. Nemělo by to znít tak pateticky, nemělo by to v běžném životě znamenat něco výjimečného. Nemusí jít přece o žádné velké činy, jde o každodenní postoj každého člověka při všem jednání. Přečtěte si, dozvíte se.
A přece je jeden malý velký čin, který bych si přála udělat – takový jeden hromadný e-mail s Masarykovým textem všem z univerzity. Nebo ho alespoň zavěsit na vývěsku v ISu, aby byl všem stále na očích. Možná by pak byl přístup a vztah nás všech k alma mater se jménem Masaryka krásnější, moudřejší a opravdovější.
Marcela Dibelková,
Centrum zahraničních studií MU
