Univerzitní plesy se dnes čím dál častěji pořádají v postní době, a dokonce i na jihomoravském venkově se tu a tam stane, že různé masopustní veselice připadnou až do doby po popeleční středě. Aby ne, když nemá žádný pevný termín, ale je závislá na pohyblivém datu velikonočních svátků. Tuto nepřehlednou, a tudíž nepraktickou závislost je vhodné ignorovat, nebo ještě lépe zapomenout, nevědět o ní. Záleží na tom?
Jestliže pomineme význam půstu v souvislosti s módním tématem zdravého životního stylu, množství obecně přijatelných námětů o postní době a snad i Velikonocích se povážlivě tenčí. Obé snad až příliš implikuje křesťanskou tradici, kterou krátkozraká optika naší domnělé osvícenosti považuje v lepším případě za něco překonaného, v horším případě ji rovnou odmítá.
Baroko bylo zřejmě poslední epochou, v níž lze – se značnou mírou zobecnění – předpokládat, že umělecké realizace v sakrálním umění patřily mezi nejkvalitnější. Všechno ke cti a slávě Boží – vnější i vnitřní výzdoba chrámů odkazovala k Božímu majestátu. Dříve však byla samotná bohoslužba divadlem pro všechny smysly. Na mysl přítomných tak působila například i nádhera liturgických rouch a liturgická hudba. Hudba však musela být aktivně vytvářena nebo vyhledávána; nestačilo jen zmáčknout knoflík. Pro široké vrstvy byl právě chrám jediným místem, kde se dala slyšet náročná, soudobá hudební produkce.
Bohoslužby, ale dříve i světské slavnosti, respektovaly rytmus církevního roku. Během přípravných období na největší křesťanské svátky, tedy během adventu a půstu, měla liturgie méně jásavý, spíše kajícný charakter. Stejně jako v minulosti, počínaje Květnou nedělí se v liturgii připomíná příběh umučení a vzkříšení Krista. Od jeho slavného vjezdu do Jeruzaléma, mytí nohou učedníkům, poslední večeře a pochybnosti na Olivetské hoře až po zatčení, ukřižování a zmrtvýchvstání.
V éře boje proti hlukovému nebo světelnému znečištění snad stojí za to uvědomit si postupnou ztrátu rozmanitosti času, možnosti dočkat se něčeho. Ocenit půst, ztišení, abychom tím spíše dokázali přivítat a slavit.
Autor působí v Ústavu hudební vědy FF MU a jako dramaturg Velikonočního festivalu duchovní hudby.
