Na Prajzské čili na Hlučínsku, což je okres ve Slezsku ohraničený Opavou ze západu, Ostravou a Bohumínem z východu, Polskem ze severu a Vítkovskou vrchovinou z jihu, se Velikonoce slaví z větší části obdobně jako jinde v republice. Najdou se tam však i nějaká regionální specifika. O své zkušenosti se s námi mezi pilným psaním závěrečné práce podělila tamní rodačka Kateřina Hubáčková, studentka 6. semestru bakalářského programu Řecká a latinská studia.
„Velikonoce u nás začínají kolem sedmé hodiny. To holku vymrská karabáčem (tamní pojmenování pro pomlázku – pozn. red.) otec i bratr. Stává se také často, že ji probudí kýblem studené vody a potom vymrskají,“ vzpomíná. Zní to jako poměrně standardní Velikonoce na kdejaké vesnici. Místo pomlázky se však na Prajzské může mrskat i jalovcem. „Jalovec jsem zažila naštěstí jenom jeden rok, není tak častý. Neplete se, prostě se ustřihne. Bolí to pak mnohem víc než obyčejnou pomlázkou, protože na něm zůstává jehličí,“ popisuje svoje zkušenosti Katka. Po nejbližší rodině přicházejí o Velikonocích k děvčatům další koledníci. „Chodí tak přibližně do desáté. Zásadně ale chodí jen známí,“ říká.
Koleda je ovšem „okořeněná“. Kromě mrskutu a koledy mají koledníci přichystanou také vodu a voňavku. „Potom, co holku vymrskají, tak ji buď polijí nebo postříkají vodou a pak ještě přijde na řadu voňavka. Holka je pak mokrá a zrovna nevoní. Za to vše pak rozdá mašličky na pomlázky a vajíčka. Ta vaříme den dopředu s cibulí, aby byla hezky hnědá,“ líčí Katka.
V neposlední řadě jsou Velikonoce na Prajzské doprovázeny také specifickým pokrmem. Je jím pečená vinná klobása v těstě. „Udělá se jednoduché kynuté těsto: polohrubá mouka, sůl máslo, vlažné mléko, žloutek, droždí. Nebo se může použít i listové. Až vykyne, tak se jím klobása obtáhne, potře se máslem a peče na 180 stupňů. Až je těsto zlaté, tak se vytáhne a nakrájí na kolečka. Jí se jako jednohubky,“ popisuje přípravu Kateřina.
S podobnými velikonočními zvyky, ovšem na Slovensku, má zkušenosti i naše spolupracovnice Ľubomíra Závodská, studentka fakulty sociálních studií a členka studentské redakce Magazínu M.
„Pocházím ze Žiliny, a i tam podobně jako v Česku míváme fašank, oslavu a průvod s maskami, který velikonočním svátkům předchází. Na Velikonoce samozřejmě chodí koledníci a také se polévá vodou, ale doma nás vychovávali tak, že by mne nikdo neměl ‚šibať ani oblievať' proti mé vůli, takže tyto zvyky nějak zvlášť nedodržujeme. Velikonoce vnímáme spíš jako čas rodinných setkávání,“ říká Ľubomíra. Na Slovensku také někdy polévají vodou na oplátku děvčata chlapce, ale Ľubomíra tento zvyk nikdy nepraktikovala, i když připouští, že u kamarádů patřil k oblíbeným. Spíš vzpomíná na babičku, která se snažila v rodině lidové tradice dodržovat.
„Když jsme byli ještě malí a babička žila, pekli jsme ‚šišky', což pochází z Polska. Je to obdoba koblih bez náplně, kdy se marmeláda dává nahoru. A také jsme s babičkou malovali vajíčka. Většinou jsme je barvili v čaji nebo ve slupkách od cibule, vznikaly pak pěkné vzory. A někdy jsme vajíčka i malovali barvami, klasickými temperami, takže jsme se slušně zamazali a vše muselo do pračky,“ vzpomíná s úsměvem Ľubka. I bez klasických zvyků však vnímá Velikonoce jako „druhé Vánoce“, kdy celá rodina hoduje u prostřeného stolu. „Je to hlavně o dobrém jídle a nikdy nechybí ani obložené chlebíčky,“ dodává Ľubka. Letos se však rozhodla strávit Velikonoce v Brně. Odevzdává totiž bakalářskou práci a volných dnů chce využít k jejímu dopracování. „Domů se letos vypravím později,“ uzavírá.
Pokud v Brně tráví velikonoční svátky z nejrůznějších důvodů i další ze studujících, mohou se alespoň vypravit na náměstí Svobody na 14. ročník Velikonočních slavností, které potrvají ještě do neděle. Součástí doprovodného programu bývají i vystoupení cimbálových muzik či folklorních souborů. Kromě stánků s velikonočním zbožím a ukázkou řemesel na návštěvníky na místě čeká dvoumetrová malovaná kraslice. Zdobené vejce pochází z dílny chorvatských malířů z oblasti Podráví a městu je už před sedmi lety darovala Koprivnicko-křiževecká župa.
Kdo má chuť na krátký výlet za hranice města, doporučujeme ještě návštěvu nedalekých Pozořic. Tam každoročně díky iniciativě místních vzniká slámový „betlém“ plný zajíců, kuřátek i dalších velikonočních zvířátek či pohádkových postav v nadživotní velikosti. Najdete ho pod starou lípou v části Jezera.
