Nedávný komentář pana Mikeše Řekněme „ano“ školnému, který vyšel na online.muni.cz, vzbuzuje na první pohled úsměv, na druhý smutek nad tím, jak jeho autor sám jako student filozofické fakulty dokáže neadekvátními důvody shazovat úlohu univerzitního vzdělávání.
Pokud pan Mikeš studuje uměnovědy pro radost ve věku, kdy již tímto společnosti nebude nijak prospěšný, a bere to jako svůj koníček, je požadavek na zpoplatnění studia pochopitelný. Nelze ovšem tento přístup paušalizovat dle hesla podle sebe soudím tebe na všechny studenty. Bylo by absurdní brát pana Mikeše jako vzorový typ studenta a celý jeho komentář je tak postaven na naprosto chybném argumentu z analogie.
Proti čemu je se třeba zásadně ohradit, je naprostá neznalost toho, co bylo předmětem studentských protestů. Stačilo si přečíst několik článků či si poslechnout proslovy na neoprávněně démonizované demonstraci. Kdyby to autor komentáře udělal, zjistil by, že studenti neprotestovali za to, aby si ostatní utrhli od huby a oni se mohli bavit. Protestovali zaprvé za zachování samosprávného charakteru univerzit, který je důležitým prvkem pro svobodné vzdělávání a vědecké bádání a v neposlední řadě vychovává k demokratickým principům. A za druhé studenti bojovali za nezávislost univerzit na vlivu politických a soukromých zájmů. Až poté se dostáváme k problematice školného.
Společnost nepovažujeme jen za souhrn sobeckých jedinců. Studenti neprotestovali proto, aby si ubránili svá privilegia, ale aby zachovali univerzity přístupné všem. Není to zájem jen studentů, ale i rodičů, kteří by chtěli své děti na vysoké školy teprve poslat, či všech ostatních občanů, kteří služeb vysokoškolsky vzdělaných lidí využívají.
Stát kvůli tomu opravdu nemusí zvyšovat DPH či rušit porodné, jak píše pan Mikeš. Jedná se o oblíbený sofistický klam, tzv. falešné dilema. Tvrzení je zavádějící, protože se nám snaží vnutit pouze ta řešení, která nabízí naše neoliberální vláda. Naštěstí lze ale vše řešit jinak, než snižováním sociálních výdajů státu, které jsou v naší zemi stejně tristní jako výdaje na vzdělání a kvůli kterým tak těžko můžeme upadat do dluhů.
Mluví-li autor komentáře o rekvalifikaci, jde o něco úplně jiného, než je právo na bezplatné studium na vysoké škole v řádné době tomu určené. Je velmi nešťastné, že pan Mikeš není schopen opět vidět dál než za hranice svého obzoru a nevidí, že studium na vysoké škole není pro všechny koníčkem, který by se dal s rekvalifikačními kurzy srovnávat. Univerzita plní nenahraditelnou úlohu kritického vzdělávání a pěstování vědění, pro některé přímou přípravu pro jejich budoucí profese.
Poslední odstavec glosy pana Mikeše mě jako protestujícího rozhodně nijak neurazil. Naopak v něm vyvrcholila úsměvnost celého textu. Na začátek další argumentační klam, tentokrát argument ad hominem, že studenti jsou zmanipulovaní. Proč je to klam? Mohl bych obdobným způsobem například napsat: „Pan Jiří Mikeš je placený bankami aby psal články podporující zavedení školného. Nerad to slyší, ale je to tak.“ Na první pohled je zřejmé, že se nejedná o žádný argument, ale o nepodložené osočení doplněné demagogickým zdůrazněním.
Na závěr pan Mikeš projektuje své chyby mládí na nás a to standardně bez jakéhokoliv odůvodnění. Prosím vás, pane Mikeši, nepoužívejte na nás studenty takovou rétoriku jako ten, kterému jste kdysi tak nadšeně tleskal.
My o tom, za co protestujeme, přemýšlíme.
autor je studentem Filozofické fakulty MU
