V akademickém světě žijeme do značné míry podle pravidel, která si nastavujeme sami. Pokud se vědomě rozhodneme tato psaná i nepsaná pravidla uvolnit tak, že upustíme od trestání špatných skutků, stanou se tyto skutky normou a svými důsledky způsobí úpadek až rozklad dané instituce. Přesně to se stalo na Právnické fakultě Západočeské univerzity. A může se to stát i na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Nemohu věřit vlastním uším, když slyším, kolik se z naší akademické obce zvedá hlasů na obhajobu Břetislava Horyny a jaké zaznívají argumenty. Prý vynikající pedagog. Čin, za který byl odsouzen, není příliš závažný. To Horyna je nevinná oběť spiknutí. Jaroslav Hroch (skutečná oběť) poškodil fakultu mnohem více. Podobné relativizování na úrovni elementární etiky je přitom velmi nebezpečné, a to nejen pro Filozofickou fakultu.
Připomeňme si, že Břetislav Horyna byl pravomocně odsouzen za to, že svému kolegovi posílal výhružné e-maily. Takové počínání, tedy vystavování druhého člověka psychickému teroru, je zcela zavrženíhodné. Zkuste si představit, že byste něčemu podobnému byli vystaveni vy sami nebo vaši nejbližší. Argumentace postavená na výši trestní sazby je v takovém případě zcela irelevantní. Ačkoli justiční omyl nelze nikdy zcela vyloučit, měli bychom rozhodnutí soudu respektovat, protože bez respektu k verdiktům justice by se naše společnost rozpadla jako domeček z karet. A konečně útoky na oběť vydírání jsou už zcela za hranicí vkusu.
Břetislav Horyna svým zavrženíhodným činem vážně poškodil nejen svého kolegu, ale také pošpinil celou akademickou obec naší univerzity. Připadá mi proto neuvěřitelné, že je stále její součástí.
Mimo vlastní trestný čin se Břetislav Horyna po celou dobu kauzy choval bezohledně i ke své univerzitě. Svým vystupováním v průběhu vyšetřování i soudního procesu dával jasně najevo, že jej vůbec nezajímá negativní dopad celé kauzy na univerzitu. A stejně sobecky se chová i nyní. I za předpokladu, že se skutečně cítí nevinný, by měl mít dost slušnosti a zodpovědnosti na to, aby po vynesení pravomocného rozsudku okamžitě opustil akademickou obec. Kdo jiný než univerzitní profesor by si měl být své zodpovědnosti k univerzitě, svým kolegům a studentům více vědom? Pokud si toho není vědom, nemůže být dobrým pedagogem, protože jde studentům i svým kolegům špatným příkladem. Míra jeho odborné erudice je pak zcela nepodstatná.
V zájmu celé akademické obce musí být Břetislav Horyna propuštěn i za cenu rizika, že se bude bránit soudně. Cena za prohru u takového soudu by totiž pro Filozofickou fakultu byla výrazně nižší, než je cena za Horynovo setrvání v akademické obci. To totiž samo o sobě rozkládá soudržnost fakulty směrem dovnitř a ještě více ji poškozuje navenek.
Bohužel podobně nepochopitelné je pro mě v celé kauze také chování děkana Josefa Kroba. Z jeho strany případ provází neustálé kličkování, nerozhodnost, schovávání se za paragrafy a neschopnost zaujmout rychle jasné stanovisko. Jenže kdo jiný by se měl v podobné situaci odvážně postavit za zájmy své fakulty a hájit její dobré jméno, než její děkan? Ten ale neváhal své obtížné rozhodnutí vložit na bedra Etické komise, čímž se řešení opět oddálilo. Ale jen těžko můžeme čekat, že člověk, který není schopen rázně jednat v etických otázkách, by tento případ sám vyřešil. Otázkou je, zda má v čele fakulty co pohledávat a zda by se raději neměl Etické komise sám zeptat, zda je v pořádku zaměstnat na děkanátu svou dceru a svého zetě. Nejen to posiluje představu, že ony výhružné maily jsou jen špičkou ledovce různých nepravostí napříč celou fakultou.
Akademický senát Filozofické fakulty se již vůči vedení začal stavět do opozice a já věřím, že své úsilí dotáhne do zdárného konce. Věci však vůbec nemusely dojít tak daleko, kdyby se z mnoha úst na fakultě neozývaly hlasy, které svým relativizováním dělaly (a dělají) z černé i z bílé podobně šedou, čímž konají své alma mater medvědí službu. Apeluji proto na slušné a zodpovědné členy akademické obce Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, aby se o dění na své fakultě začali aktivně starat, nebáli se postavit proti nepravostem a pokusili se zachránit pověst své fakulty. Současný neblahý trend totiž směřuje k tomu, aby byl „filozof z Brna“ roven „právníkovi z Plzně“. A to nejen kvůli Horynovi. I u nás v Brně se jedná se o problém podstatně hlubší a zdi nových budov jej stěží ukryjí.
Autor je členem Studentského jara a bývalým předsedou Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity
