V posledním vydání měsíčníku Masarykovy univerzity (září 2012) se prof. R. Horáček, vedoucí Katedy výtvarné výchovy (KVV) PdF MU ostře ohradil proti způsobu, jakým bylo v uplynulém roce poukazováno na nedostačující kvalitu absolventských prací na katedře, jejíž je vedoucí. Prof. Horáček ve svém komentáři s despektem poukazuje zejména na způsoby, jakými bylo proti abolventským pracem argumentováno.
Pokusím-li se o shrnutí jeho argumentů, za zásadní problém považuje zejména šíření prací skrz IS MU, šíření absolventských prací přes sociální sítě, dále zveřejnění celé kauzy ve vysílání ČT a následně pokusy studentů jiných fakult zasahovat skrze děkanát PdF MU a Akreditační komisi (AK). Veškeré tyto aktivity prof. Horáček považuje za „projevy internetové šikany“ ze strany kritiků. Ve své polemice akcentuje jisté nedostatky, jak ze strany ČT, tak aktivit studentů, absolutně však pomíjí základní argumentační linii zmíněných aktivit.
Rád bych prof. Horáčkovi poděkoval za to, že mě ve svém obviňujícím příspěvku zachoval v anonymitě (jako „doktoranda z jiné fakulty“). Využiji této příležitosti, abych z anonymity vystoupil a objasnil zde ještě jednou pohnutky, které mne vedly k sepsání podnětu AK, a abych reagoval na napadení, která přišla ze strany vedoucího KVV.
Od ledna jsem na sociálních sítích sledoval příspěvky, které obsahovaly odkazy na dotčené absolventské práce. Vzhledem k závažnosti nedostatků, které absolventské práce obsahovaly, jsem situaci nadále sledoval. V dubnu jsem se rozhodl, nezávisle na ostatních aktivitách týkajících se absolventských prací na KVV, podat podnět AK, ve kterém jsem členy komise vyzval k prověření kvality závěrečných prací a stanovisku, které by zajišťovalo zlepšení stávající situace.
Jsem si naprosto vědom faktu, že jako student diametrálně odlišného oboru nejsem schopen postihnout všechny aspekty kvalitního vzdělání výtvarných pedagogů/žek. Dovoluji si však tvrdit, že jsem schopen posoudit kvalitu vyjadřování myšlenek a jejich formulaci a úroveň zpracování v závěrečné práci, ať je jakéhokoliv charakteru. Jádro mé argumentace bylo v polemice nad kvalitou sdělení v průvodních zprávách bakalářských a diplomových prací a rovněž v jejich formální úpravě, která mnohdy nesplňovala nároky kladené na studenty/ky středních škol.
Jsem nucen konstatovat, že tuto argumentační rovinu prof. Horáček naprosto nereflektuje a z diskuse nad kvalitou závěrečných prací se snaží mediálně vykonstruovat neomalený elektronický útok na svou osobu, potažmo katedru, kterou vede. Naprosto však odmítá uznat, že merito věci tkví jen a právě ve snaze zachovat a garantovat jistou nepodkročitelnou hranici pro závěrečné práce na KVV. Za takové snahy by snad neměli být studenti jiných fakult přirovnáváni k „pubescentním lovcům virtuálních zážitků na sociálních sítích.“ Byť se jedná pouze o studenty.
Na celém incidentu mě však ještě znepokojuje jiná věc. Výše jsem popsal jistou neochotu vedoucího KVV prof. Horáčka reflektovat podstatu argumentů, které přicházely od širší veřejnosti. Tuto neochotu bych pochopil ve chvíli, kdy by byla celá věc vyřešena a shledána irelevantní.
Ve svém komentáři ale prof. Horáček nejen ignoruje merito sporu ale dokonce záměrně vypouští závěry akreditační komise, které by hovořily pro podporu názorů druhé strany sporu.
Vedoucí KVV závěry AK začlenil do svého článku v podobě „(Akreditační komise) prověřila kvalitu těchto prací a dospěla k závěru, že při posuzování jejích úrovně je třeba brát v úvahu, že obsahem těchto prací je většinou samotný umělecký artefakt (výtvarný a případně i doprovodný literární). V Informačním systému MU je třeba prezentovat informace o povaze kvalifikačních prací jako celku umělecké exprese a její reflexe a dále bezodkladně napravit kvalitu průvodních zpráv, které předložené dílo dokumentují.“
Z jakého důvodu ale v doslovné citaci vynechal pasáž „jeho reflexi (díla) je ovšem třeba prezentovat na výrazně vyšší úrovni než se tomu dělo, včetně obvyklých požadavků na odborné sdělení. V některých dotčených pracích tato reflexe zcela chyběla, nebo byla nedostatečná.“?
To, co ve svém komentáři předvedl prof. Horáček není jen prostá ignorace názorové opozice. Je to cílená manipulace se závěry AK, která uznává, že argumentace protistrany byla podložená. Zde vyvstává otázka, proč tak prof. Horáček činí a zda se sám nedopouští jisté formy mediální šikany vzhledem ke svým oponentům.
Autor působí ve Středoevropském technologickém institutu – CEITEC Masarykovy univerzity.
