Pročež (tímto slovem jsem vždy toužila začít) zde najde velevážený čtenář (gender tu nemá místo) mé vyznání lásky ke starým novinám.
Jak známo, na světě není nic staršího než včerejší noviny. Četba historických periodik by ale měla být u pesimistů ordinována. Má totiž blahodárné účinky na lidskou psychiku. Člověk se ujistí, že ač dle pouličních diskusí odchází do kopru zlámaná grešle i stará bela, z historického pohledu se vlastně vůbec nic nezměnilo.
Již v roce 1927 slibovaly titulní strany tisku, že lék na rakovinu je prakticky na dosah. Navíc zjištění, že i prvorepublikový politik byl schopen rozkrást sbírku na chudé sirotky, mě paradoxně nabíjí neutuchající nadějí a optimismem, že nežijeme v zas tak špatné době.
Nutno podotknout, že i v historickém tisku jsou k vidění jevy, které dnes rozhodně nepostrádám. Čas, který byl člověk minulý ochoten věnovat četbě svého listu, plynul jinak. Tehdy nebylo nutno v první větě perexu vybalit kdo, co, kdy, kde, jak a proč.
Navíc značná část článků rozvlekle a v duchu tehdejších tiskových žabomyších válek referovala především o konkurenčních listech. Kdyby se i dnes po aktuálním zpravodajském úvodu věnovala půlka textu reakcím a dementi na adresu „nepřátelských“ tiskovin, jak snadné by bylo vyplnit tři sešity příslušného periodika.
Dnes už si v Lidových novinách nepřečtete stručné konstatování, že „páni redaktoři Hospodářských novin nemají asi na práci nic jiného, než urážet seriózní a kvalitní práci Lidových novin, kteréžto svým vzdělaným čtenářům nabízí jen ty nejvíce ověřené a nejprecizněji formulované zprávy, přičemž není vůbec pravda, co psalo Právo o této věci, o které má naše redakce důvěrné detaily od dobře informovaného zdroje, o nichž jsme mimochodem informovali neoddiskutovatelně jako první“.
Co se však starým novinám musí přiznat, je rozkošná černobílá jednoduchost. Smutním po světě, kde bylo my a oni stejně srozumitelně definované jako samotné dobro a zlo. Snad přizdivylučování nedovoluje současným novinářům formulovat názor tak, jak by snad chtěli. Leč zve se to objektivitou.
Ve starých novinách by si člověk přečetl, že někteří politici jsou „svinští lidé, kteří svou čest zahodili kamsi do žumpy“, nebo že čtivo některých spisovatelů je vhodné leda tak pro „nakažené děvky“. Nemluvě o šokující černé kronice, kde se tu a tam zaskvěl titulek ala „uhořel od brejlí“.
Tedy summa summarum: za objevení upřímnosti, nadhledu a jistoty, že i zítra vyjde slunce (a noviny), za to vše vděčím starým novinám.
Autorka je studentkou fakulty sociálních studií.
