Jako první se vybaví pocit průtokového ohřívače. Zástup mladých hlav na jedné straně vstupuje, na druhé vystupuje. Zajímáme tu někoho? Má někdo chuť poznat, kdo jsme, jací jsme, o čem přemýšlíme a proč tu studujeme? Budeme někomu partnery do diskuse, nebo zůstaneme jen otravným stádem omezenců a tupců? Kde se inspirovat? Kde najít své mentory a vzory, kterým nebudeme lhostejní, kteří nebudou žít jen sami sebou, svým postavením a egem?
Jakou univerzitu, přednášky a profesory zažíváme dennodenně na vlastní studentskou kůži? Jaké pocity se nám přitom zapisují do podvědomí? Jaký si utváříme vztah? V paměti listuji deseti semestry. Postupně se vybavují setkání s lidmi, kteří naplno prožívají svůj obor, budují vědeckou školu. Jejich nadšení a otevřenost vůči druhým jsou tak zdravě nakažlivé, že tomu nelze odolat. Proč se také bránit té nádherné příležitosti a výzvě stát se plnohodnotným členem tvůrčího společenství? Člověk najednou někam patří, někam zapadá, něco sdílí a intenzivně prožívá, je něčeho aktivní součástí. Navíc na sobě pracuje, někam se hodnotově posouvá. Zraje a dospívá.
Tito lidé, je jich pár, vytvořili a nejvíce ovlivnili můj vztah k Masarykově univerzitě. A vlastně ho stále utvářejí, protože i po tolika letech zůstáváme pořád v kontaktu. Víme o sobě, potkáváme se, spolupracujeme. Tito lidé jsou mou univerzitou. Díky Spolku absolventů a přátel Masarykovy univerzity jsou mou univerzitou i mí spolužáci, ale také přátelé a kolegové z jiných oborů a fakult. Absolventům MU trvalo plných 85 let, než si uvědomili potřebu a touhu mít svůj absolventský spolek. Ale je tu, máme ho. Ptáte se k čemu? Co jsme tím získali?
Příležitosti. Nekonečné nepřeberné množství příležitostí. Příležitost osobních setkání a diskusí s novými zajímavými lidmi. Příležitost poznávat kolegy a přátele napříč obory a generacemi. Příležitost neustálého vzdělávání a objevování nových souvislostí. Příležitost se inspirovat a inspirovat druhé. Příležitost být součástí univerzitního dění.
Další základní hodnotou absolventského spolku MU je naprostá volnost a svoboda. Nemusíme nic. My ale chceme. Chceme se potkávat, přemýšlet, poznávat, tvořit, pomáhat... Je to naše vnitřní svobodné přání, touha, potřeba, přesvědčení. Vše vychází jen a jen ze svobodného rozhodnutí každého z nás. Být, či nebýt absolventem MU? Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl..., pohotově by odpověděl Jan Werich. BUĎME absolventy MU! A ne-styďme se za to, i když to není ta nejlepší univerzita na světě.
Středověké universitas magistrorum et scholarium mluví o univerzitě jako o společenství učitelů a studentů. A absolventů, dodejme. A tak bych rád vyslovil narozeninové přání. Přeji nám, ať Universitas Masarykiana Brunensis má ve svém profesorském sboru co nejvíce inspirativních osobností, které své studenty považují za rovnocenné partnery a dokážou je nadchnout k poznávání a objevování světa. Přeji nám, ať Masarykova univerzita má co nejvíce absolventů, kteří při svém studiu zažijí nezapomenutelná setkání a vytvoří si celoživotní pozitivní vztah se svými učiteli a spolužáky. Přeji nám, ať naše alma mater nečeká a neváhá dalších 85 let, než využije obrovský potenciál svých absolventů. Byla by to neodpustitelná chyba.
Autor je předseda Spolku absolventů a přátel MU.
