Současným vědeckým světem hýbe problém predátorských časopisů, které bez předchozího důkladného recenzního řízení (peer review) zveřejňují články široké veřejnosti a vybírají za to od autorů nemalé poplatky. Parazitují tak na jinak ušlechtilé myšlence hnutí Open Access (OA) volně šířit vědecké poznatky.
Na rozdíl od důvěryhodných časopisů v režimu OA ty predátorské rezignují na kvalitu recenzního řízení, vytvářejí fiktivní redakční rady, napodobují názvy skutečných časopisů či lživě tvrdí, že jsou evidovány v databázích Web of Science, Scopus či jiných prestižních databázích.
Tyto predátorské praktiky se týkají i monografií, když někteří vydavatelé za účelem snadného finančního zisku nabízejí zejména absolventům magisterského a doktorského studia vydání jejich kvalifikační práce (nejznámějším takovým vydavatelem je Lambert Academic Publishing). V neposlední řadě existují také predátorské konference, jejichž cílem je vylákat od potenciálních účastníků registrační poplatky a které jsou ve skutečnosti zcela fiktivní nebo na nízké odborné úrovni (častým pořadatelem je společnost WASET).
Základní znaky predátorských časopisů
- Recenzní řízení není žádné, nebo proběhne do týdne
- Netransparentní informace o autorských poplatcích
- Napodobování názvů důvěryhodných časopisů
- Stejná redakční rada pro více časopisů
- Fiktivní členové redakčních rad
- Nedostatečné kontaktní údaje
- Redakční rada má málo členů nebo není mezinárodní
- Lživé tvrzení o sledování časopisů v databázích typu Web of Science, Scopus, ProQuest aj.
- Uvádění zavádějících citačních metrik (IndexCopernicus, Global Impact Factor, aj.)
- Velké procento plagiátů
- Zasílání podbízivých e–mailů s nabídkou publikovat článek
Lze očekávat, že při hodnocení vědeckých výsledků bude věnována zvýšená pozornost tomu, není-li předložený výsledek v publikaci vydané predátorským vydavatelem. Je proto v zájmu publikujících autorů pečlivě a důsledně prověřovat publikační praktiky každého vydavatele, což lze provést dodržením několika následujících pravidel.
Zaprvé: Pokud časopis nebo jeho vydavatel figuruje v tzv. Beallově seznamu, je zcela nezbytné ověřit, zdali se na webu časopisu nevyskytuje některý ze znaků predátorského časopisu. Zadruhé: Naopak není-li časopis (a jeho vydavatel) v Beallově seznamu a je evidován v databázi Web of Science Core Collection, Scopus nebo ERIH PLUS, je to známkou jeho kvality. Zatřetí: Jestliže časopis avizuje publikování v režimu OA, ale není evidován v databázi Directory of Open Access Journals či jeho vydavatel není na seznamu Open Access Scholarly Publishers Association, je zcela nezbytné provést výše uvedené kroky. Začtvrté: Konzultovat s kolegy jejich zkušenosti s časopisy, konferencemi a vydavateli, podívat se na odbornou úroveň článků publikovaných v daném časopise a tamější rychlost recenzního řízení (v prestižních časopisech obvykle trvá i jeden až dva měsíce).
Protože ne vždy je jednoduché rozpoznat predátorský časopis nebo konferenci, Knihovna univerzitního kampusu MU připravila a zveřejnila studijní materiál Predátorské časopisy. Pokud si ani tak autoři nebudou jistí, fakultní oddělení pro vědu a knihovny s jejich specialisty musejí být připraveny pomoci rozlišit predátorské vydavatele od těch důvěryhodných.
Autor je ředitelem Knihovny univerzitního kampusu Masarykovy univerzity.
