Dne 15. července v podvečerních hodinách jednotky turecké armády začaly obsazovat strategické body v Istanbulu a Ankaře. Puč nakonec nebyl úspěšný. Zatímco bezprostředně po pokusu o puč vyjadřovaly západní i další státy podporu prezidentu Erdoğanovi a jeho režimu, o několik dní později se již ozývají kritické hlasy vůči chování režimu Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Vláda totiž odstartovala bezprecedentní čistky napříč bezpečnostními složkami, státními institucemi, akademickou sférou a slibuje i rozhodný zásah v soukromé sféře.
Prezident Erdoğan označil pokus o puč za „dar od Boha“ a příležitost transformovat Turecko. Čistky se dotkly zhruba 60 tisíc lidí, z nichž přes 13 tisíc bylo zadrženo. Za úhlavního nepřítele a strůjce puče byli rychle označení Gülenisté – islamistické hnutí, které bylo ještě do konce roku spojencem AKP, ale od té doby se vláda snaží vymýtit jejich vliv napříč bezpečnostními složkami, soudní mocí, dalšími státními institucemi i akademickou sférou. Vláda však zjevně využívá pokus o puč jako záminku zbavit se disentu, a konsolidovat tak svůj režim.
Čistky v akademické sféře
Několik dní po pokusu o puč byla nařízena rezignace všech zhruba 1500 děkanů tureckých státních i soukromých univerzit. Všichni odstoupili. Důvodem má být prošetření jejich možného napojení na Gülenisty.
Dále bylo nařízen návrat všech tureckých akademiků působících v současnosti v zahraničí zpět do země společně se zákazem vycestování těch ostatních. Důvodem je k tomu údajné riziko, že se budou vyhýbat stíhání v případě jejich napojení na Gülenistické hnutí.
Na 31 akademiků z Istanbulské univerzity bylo zadrženo na základě jejich údajné afiliace s Gülenisty. Důkazem k tomu mají být dokumenty, které byl nalezeny při prohlídkách jejich kanceláří a domovů. Lze předpokládat, že čistky ještě zdaleka nejsou u konce.
Byť Gülenisté jsou označeni za veřejného nepřítele číslo jedna při zásazích do akademické sféry (a objektivně je nutno podotknout, že odhadem na 10 procentech tureckých univerzit skutečně mají velice silné pozice), lze si těžko představit, že by čistky skončily pouze u této skupiny lidí.
Například v lednu 2016 podepsalo přes 1100 tureckých akademiků petici „nebudeme součástí tohoto zločinu“, který kritizoval násilí na jihovýchodě země, kde se v létě 2015 opět rozhořel boj s kurdskými povstalci. Prokurátoři zahájili kriminální vyšetřování všech signatářů, některé univerzity sami signatáře vyšetřovaly, či dokonce propustily. Erdoğan rovněž „neodpustil“ některým akademikům, kteří vyjadřovali podporu protivládním protestům v istanbulském Gezi v létě 2013.
Rada pro vyšší vzdělávání: Starý nástroj, nový pán
Rada pro vyšší vzdělávání (YÖK - Yükseköğretim Kurulu) je institucí, která byla vytvořena po vojenském puči v roce 1980. Jejím úkolem bylo vytvořit pevnou kontrolu nad vysokými školami, které byly místem vyostřeného politického násilí mezi krajní levicí či pravicí i proislamistickými konzervativci. Instituce byla součástí promyšleného systému poručnických institucí zajišťujících kontrolu armády nejen nad politikou, ale i nad médii či právě akademickou sférou. Erdoğanova AKP byla mezi roky 2002 až 2007 hlasitým kritikem YÖK a personálních politik někdejšího sekulárního prezidenta Necdeta Sezera (prezident jmenuje třetinu členů YÖK a má konečné slovo při jmenování rektorů).
Nicméně po roce 2007 AKP sama YÖK postupně opanovala (prezidentem se totiž v roce 2007 stal spoluzakladatel strany AKP Abdullah Gül) a využívala je aktivně jako nástroj k protežování provládních, mnohdy proislamistických kádrů. AKP se nikdy nevzdala kontroly nad akademickou sférou a v důsledku používala YÖK obdobným způsobem jako předchozí establishmenty, pouze proti „odlišným nepřátelům“ (s jistou dávkou zjednodušení nikoli proti pro-islamistickým konzervativcům, ale naopak proti sekularistům).
Stále zůstávají sporné stanovy YÖK (a mnohé byly i nově představeny za vlád AKP). Při volbě rektora například akademici volí šest kandidátů, ze kterých ovšem pak YÖK vybere tři „nejvhodnější“ a postoupí jejich seznam prezidentovi, který má konečné slovo (dlužno podotknout, že mnohdy není respektován počet hlasů, ale spíše ideologická profilace kandidátů).
Akademik může být propuštěn, pokud v zahraničí pošpiní reputaci Turecka či jedná proti etice jeho pozice. Nově v listopadu 2015 YÖK získal možnost převzít kontrolu či úplně zavřít soukromou univerzitu, která podniká kroky proti „nedělitelné integritě Turecka“.
Jeden ze členů YÖK, Mahmut Özer uvedl po pokusu o puč pro provládní Daily Sabah, že očekává od univerzit a jejich představitelů, že „splní svoje povinnosti“ a odstraní ze svých kádrů lidí navázané na Gülenisty. Toto prohlášení dobře ilustruje „systém kontroly“, v němž se od zaměstnanců univerzit očekává, že budou prosazovat „adekvátní“ personální politiku u svých podřízených.
Autor je doktorand Katedry politologie FSS MU.
