Po dlouhých a dlouhých debatách o vlivu koncentrace alkoholu v krvi na jednání a reakce řidičů odhlasoval Senát, že 0,8 promile alkoholu v krvi cyklistů bude tolerováno. Proč zrovna 0,8 promile? Neznám pozadí, ale řekl bych, že zřejmě proto, že od této hladiny alkoholu v krvi je řidič absolutně neschopen bezpečně řídit.
Nebudu se tajit názorem, že nejsem tak optimistický. Nelze totiž zaručit, že by člověk byl schopen bezpečně řídit dokonce ani s nižší koncentrací alkoholu v krvi. Jedná se totiž o záležitost zcela individuální. Individuální o to víc, že samozřejmě každý z nás je schopen tolerovat alkohol jinak, ale i ten samý jedinec toleruje v různých dobách identickou koncentraci alkoholu v krvi různě.
Pozoruhodné je (pokud tomu opravdu tak je), že iniciativa k podpoře tolerance alkoholu v krvi cyklistů prý vychází přímo od nich samých. Jako by oni sami nebyli ohroženi nejvíce. Důvod prý je ten, že by nemělo škodit, když cyklista vypije „několik skleniček“ vína nebo piva.
Co to je několik skleniček? Pro názornost dva zkusmé propočty. Pokud by dnešní, většinou dobře stavěný muž běžného habitu, což se mnohdy blíží i 100 kg, začal pít ráno v osm na začátku výletu, tak aby měl na jeho konci, dejme tomu v šest odpoledne, hladinu alkoholu v krvi 0,8 promile, musel by za tuto dobu ve více méně pravidelných intervalech vypít 13–18 půllitrů běžného výčepní piva, dříve 10° o obsahu alkoholu 4 %.
Opět nevím, ale myslím, že takové množství piva za jeden den je pro některé jedince daleko za hranicemi jejich možností. Nebo jiný příklad. Mějme cyklistu, který pije tvrdý alkohol, konkrétně lihovinu koncentrace 40 %, pije nalačno a na ex. Aby měl v krvi za 30 minut od vypití hladinu 0,8 promile, musel by vypít naráz 2,2 dl. To je téměř pět velkých panáků. Nalačno a na ex!
Názory na to, co udělá hladina alkoholu 0,8 promile v krvi se zdravým, normálním člověkem, se s dobou velmi výrazně mění. Mění směrem k přísnosti. Ještě ve druhé polovině minulého století se mělo za to, že hladina 0,5 promile ovlivňuje jednání naprosto minimálně. U jedince zvyklého a střízlivějícího dokonce vůbec ne. To bylo dříve. Současný názor je takový, že i při nižších hladinách 0,2–0,5 promile u většiny řidičů již nacházíme prokazatelně zhoršené schopnosti řídit.
Je tendence riskovat, nastupuje nepřiměřená sebedůvěra, zhoršená schopnost rozeznat pohybující se světla i horší odhad vzdálenosti. Pokud hladina dosáhne onu diskutovanou hranici 0,8 promile, mimo výše uvedených příznaků se u řidiče můžeme setkat s pronikavě prodlouženým reakčním časem, neboť má zhoršený postřeh, ještě více roste přeceňování vlastních schopností, oči se obtížně přizpůsobují přechodu ze světla do tmy a naopak.
Nastupuje také horší vnímání barev (červená na semaforu!), je zhoršená schopnost soustředění, poruchy rovnováhy a dále se zhoršuje odhad vzdálenosti. Co dělají poruchy rovnováhy a tendence riskovat u cyklistů, netřeba připomínat. Česká společnost soudního lékařství a soudní toxikologie již dlouhá léta a úspěšně bojuje za udržení naprosto striktně vyžadované nulové tolerance alkoholu v krvi u řidičů. Dočetl jsem se, že v diskusi na tuto problematiku v Senátu zazněla věta: „Ti, kdo nám tuto argumentaci předhazují, jsou podle mne pouze zaslepení puritáni odtržení od holé reality.“
Já sám jsem byl po téměř dvacet let patologem a již více než dvacet let jsem soudním lékařem. Proto mi označení prosazovatele nulové tolerance alkoholu v dopravě za puritána odtrženého od reality připadá mírně úsměvné. Patologové a soudní lékaři v oblasti konzumace alkoholu puritáni odtržení od reality?
Věru zajímavý názor.
Autor je profesorem v Ústavu soudního lékařství Lékařské fakulty MU.
