Cyklistka Tereza Korvasová je speciální úkaz. Letos odjela studentka Fakulty sociálních studií MU a bývalá atletka teprve svoji druhou profesionální sezonu, ale přesto už poráží kdekoho.
Před prázdninami se stala mistryní republiky v časovce a o prázdninách si dojela dokonce pro titul akademické mistryně světa. V prosinci za to dostala cenu pro nejúspěšnější brněnské univerzitní sportovce roku 2018.
Korvasová je na pocit vítězky zvyklá, hlavně v mládežnických kategoriích a jako juniorka získala 13 mistrovských titulů v atletických běžeckých disciplínách. „Na kolo jsem se dostala díky příteli, který je také profesionální cyklista. V prostředí už jsem se díky němu hodně pohybovala, ale sednout si pak na kolo a závodit sama za sebe je samozřejmě něco jiného,“ řekla studentka, která zpočátku narážela na odsudky kolegyň, protože smířit se s tím, že najednou přijde někdo nový a daří se mu vítězit, není jen tak.
Sama závodnice ale odmítá, že by měla talent od boha. Za vším je velká dřina a učení se spousty nových věcí. „Jasně, přinesla jsem si nějaký fyzický fond a tréninkové návyky, ale cyklistika vyžaduje například daleko důkladnější silovou přípravu. A třeba jezdit v balíku s dalšími závodnicemi se pořád ještě učím,“ přiznala Korvasová, která ze začátku bojovala se strachem, když se na závodech prodírala davy fanoušků podél trati. „Bála jsem se, abych někoho nesrazila. Ale i to už se mi podařilo zlepšit.“
Na tom zlepšování pracuje pořád, což si ověřila na zářijovém světovém šampionátu v cyklistice, dosud největší akci, které se kdy zúčastnila. Že to bude výzva, věděla už před odjezdem.
Šampionát vzbuzoval spoustu očekávání, protože se jelo v rakouském Innsbrucku a jeho okolí, kde závodníci nastoupali až 2500 výškových metrů. „Mezi cyklisty se říkalo, že to bude nejtěžší mistrovství světa za posledních dvacet let. Když jsem viděla profil trati, nelekla jsem se ani tak výšky, jako délky trati, která měla 155 kilometrů,“ zavzpomínala závodnice, která reprezentuje Duklu Praha.
Předpoklady o náročnosti se nakonec skutečně naplnily, jen pro Korvasovou v trochu jiném ohledu, než čekala. „Teď už na to vzpomínám v dobrém, jsem za tu zkušenost moc ráda, ale jasně, u spousty věcí bych chtěla, aby byly příště lepší,“ naznačuje. Na mistrovství světa jela dva závody – časovku a pak onen dlouhý silniční závod. V prvním případě dojela po pádu na šestém kilometru 38., delší závod nakonec nedokončila, protože jí ujela hlavní skupina cyklistek.
„V prvním případě jsem zaplatila trochu nováčkovskou daň. Pevný start v časovce je pro mě nezvyk a navíc už příště budu vědět, že zatímco jiným holkám stačí trať před závodem projet dvakrát, já to potřebuju aspoň pětkrát,“ dala si předsevzetí Korvasová, která byla spokojená ovšem aspoň s tím, že se na druhé trati dostala na chvíli do samostatného úniku, takže také před objektivy kamer všemožných světových televizních stanic.
Ačkoliv teď už je Korvasová závodně výhradně cyklistka, na začátku prosince se v podstatě jen v rámci tréninku dokázala nominovat na atletické mistrovství Evropy do 23 let na krosové běžecké trati. Žádný návrat k atletice to ale rozhodně neznamená. Studentka politologie a evropských studií už teď přemýšlí jen nad tím, jak se na kole dostat na tokijskou olympiádu.
