Ve svém úvodním projevu na volebním sněmu politické strany ANO prohlásil tuto sobotu Andrej Babiš mimo jiné následující: „Pokud mi dáte důvěru, budu ve Středočeském kraji kandidovat jako úplně poslední. Ať lidi sami rozhodnou, jestli mě budou chtít v Parlamentu. Stejně tak by si důvěru mohli otestovat i další naši poslanci, kteří by také mohli kandidovat z posledních míst.”
Na první pohled vypadá tento krok jako hrdinství. Andrej Babiš (či možná jeho poradci) se tímto výrokem snaží ukázat, že předseda ANO nelpí na poslanecké funkci a navíc se vydává všanc vůli voličů. Ve skutečnosti případná Babišova kandidatura tak velkým riskem není.
Jak ukazují výzkumy volebního chování, při udělování preferencí sehrává roli celá řada faktorů, ať už je to známost kandidáta, jeho sociodemografické charakteristiky (typicky lékařské povolání dává vyšší šanci na zvolení), stávající politická funkce (poslanci mají větší šancí na zvolení než nováčci) nebo pořadí na kandidátní listině.
Jistě, kandidáti na prvních místech volebních listin bývají nejvíce zvýhodněni. To souvisí jednak s tím, že většinou se jedná o nejviditelnější kandidáty, ale i s tím, že voliči mají tendenci udělovat preference dle pořadí na listině. Není to ovšem tak, že poslední místo na kandidátní listině je z hlediska zisku poslaneckého křesla nejvíce beznadějné.
Ba naopak, poslední místa na kandidátní listině patří k těm výhodnějším z hlediska zisku preferenčních hlasů a potažmo poslaneckého mandátu, zvláště v prostředí volebního systému jako je ten český, který stanovuje relativně nízkou hranici pro posun na kandidátní listině díky preferenčním hlasů.
Ve svém výzkumu slovenských voleb ukázal Peter Spáč, že skutečně nejvýhodnější je sice kandidovat na prvních místech kandidátní listiny. Prokázalo se ale také to, že poslední místo zejména v případě menšího množství kandidátů na listině (což je i případ českých sněmovních voleb) přináší kandidátům preferenční hlasy navíc.
Tento efekt je samozřejmě výrazný, pokud je na posledním místě předseda strany a volební kampaň strany je na tom postavena, jak tak činí ANO a Babiš. Ostatně předseda politické strany OĽaNO udělal v roce 2010 to samé a neměl sebemenší problém posunout se na kandidátní listině na první místo.
Jinak řečeno, Babiš není tak velkým gerojem, jak se může na první pohled zdát. „Kouzlo“ oznámení úmyslu ucházet se o poslanecký mandát na posledním místě listiny spočívá v tom, že se jedná o demagogickou polopravdou, pro Babiše a pro vedení kampaně jeho poradci tak typickou. Babiš tento krok využívá rovněž jako součást vlastního populistického diskurzu, v jehož rámci se snaží odlišovat od politiků „tradičních stran“ a navíc v tomto případě zdánlivě vrátit moc do rukou voličů.
Je pravděpodobné, že se Babiš posune z posledního místa na první, navíc mu toto předstírané hrdinství může posloužit jako trochu falešné posílení vlastní legitimity. Pokud chce být šéf ANO skutečně odvážný, ať kandiduje uprostřed kandidátní listiny. A na špici kandidátky nechť figuruje poslanec Miloš Babiš. Ten jen díky svému příjmení přišel v posledních volbách v preferenčním hlasování k mandátu jak slepý k houslím. Být na posledním místě listiny v případě (bývalého) šéfa Agrofertu zas tak velkým rizikem není.
Autor je odborný asistent Katedry politologie FSS MU.
