Hyperloop je představován jako dopravní inovace, která má umožňovat pohyb kapslí s cestujícími, a to rychlostmi až kolem 1 200 kilometrů v hodině. Díky pohybu kapslí v podtlakových tubusech a díky magnetickému vznášení bez kontaktu s dráhou by k jeho charakteristickým rysům měly patřit i bezprecedentní energetická úspornost a provozní efektivita.
V očích svých stoupenců tak hyperloop představuje revoluční dopravní technologii, která vlastnostmi převyšuje, či alespoň dorovnává všechny své konkurenty – nejen auta a vysokorychlostní vlaky, ale vlastně i letadla.
Jeho prosazení na dopravním trhu však zároveň brání řada překážek. Celý systém zejména dosud nebyl testován ve zkušebním provozu. Byť jsou jeho jednotlivé komponenty tvořeny známými technologiemi, lze očekávat nutnost řešit a vyřešit množství dílčích problémů.
K těžkostem komplikujícím prosazování hyperloopu bude patřit i uzavřenost stávajícího dopravního systému. Ten se totiž rozvíjí desítky let, disponuje síťovým pokrytím a za tu dobu do něho bylo investováno množství veřejných i soukromých financí, a to jak do infrastruktury, tak i do vozidel a provozu. Nové technologie se kvůli tomu v dopravě prosazují těžko, z nedávné minulosti lze zmínit nepříliš velký úspěch maglevu (vlaky pohybující se na polštáři magnetického pole – pozn. redakce), který se kromě několika zkušebních tratí a dráhy napojující letiště v Šanghaji uplatnil jen v Japonsku (výstavba trati Chuo Shinkansen).
Pakliže by tedy k rozhodnutí stavět hyperloop došlo, pravděpodobně by systém byl nejdříve zvolen pro izolované tratě spojující vzájemně dva body, výstavba rozsáhlejší sítě by patrně trvala dlouhou dobu.
Připusťme, že by se hyperloopu povedlo překážky překonat a v blízké budoucnosti by vznikla rozsáhlá síť tratí včetně průkopnické linky spojující Brno s Prahou, Bratislavou a Vídní. Co by to znamenalo pro časoprostorové fungování společnosti? Určitě lze předpokládat rozsáhlé změny dostupnosti a s tím spojené změny uspořádání vazeb v sídelním systému, celkovou proměnu ekonomického prostoru a pracovního trhu, transformaci způsobu života v současných městech i modifikaci každodenních zvyklostí a rutin lidí bydlících a pracujících v dosahu nových zastávek.
O rozsahu souvisejících změn a vůbec o povaze jejich vlivu na různé oblasti lidského života (dojížďka do práce a do škol, navazování a udržování obchodních kontaktů, trávení volného času, nákupy, kultura aj.) je v současnosti možné jen spekulovat. Na základě historické zkušenosti se zásadním vlivem nástupu železnic, aut a letadel však lze očekávat, že dopady by byly značné. Popisují-li geografové a sociologové realitu dnešní společnosti prostřednictvím konceptů automobility a aeromobility, lze v souvislosti s uvažovanou technologií očekávat vznik novým obsahem naplněného konceptu hypermobility.
Vedle vize vzdálených, dalekosáhlých, ale zdaleka ne jistých dopadů může hyperloop ovlivnit brněnskou společnost možná i dříve a také konkrétněji.
Případné zapojení části místních výzkumných kapacit do rozvoje této technologie může do Brna přinést nové vědecké projekty aplikovaného výzkumu a smysl rozhodně mají i úvahy o jeho souvisejících společenských, prostorových, ekonomických, politických a dalších aspektech.
Autor je odborný asistent Geografického ústav Přf MU.
