Možná jste na to také narazili, opodstatněnost existence nestátních neziskových organizací se aktuálně diskutuje na nejrůznějších místech. Setkáváme se s názory typu: „Kdo zruší (ne)ziskovky, vyhraje volby“, „Nač mít tolik neziskovek, když by jich stačilo několik, mohly by vykonat mnohonásobně víc a nemusely suplovat stát?“
Je to, co se s neziskovým sektorem děje, zrcadlem naší společnosti? Nebo i reflexí české mentality? Domácí média zřídka poukazují na to dobré, co neziskové organizace občanské společnosti přinášejí. Co se stalo s dobročinnými organizacemi, které po roce 1989 vzkvétaly a reprezentovaly nově vzniklou demokracii?
Neoklasická teorie nám říká, že neziskový sektor by měl nastoupit a pomoci tam, kde selhává trh i stát. V praxi to ale takto většinou nefunguje. Mainstreamové ekonomické teorie, vycházející převážně z paradigmatu strany poptávky, v popisu (post-)tranzitivního neziskového sektoru selhávají. Empirie ukazuje, že v našich podmínkách neplatí to, co v anglosaském prostředí. Tam vznikají neziskové organizace v oblastech, kde je po nich poptávka.
V (post-)tranzitivních ekonomikách se ukazuje, že příčinou vzniku neziskových organizací je spíš strana nabídky. Neziskovky vznikají, pokud má někdo důvod je založit. A ten důvod nemusí být primárně dobročinný. Ekonomické subjekty zakládají neziskové organizace tehdy, když je možné dostat na jejich činnost dotace nebo získat jiné benefity.
Problém je v tom, že takové případy přitahují média a opět zaniká to, co se udělalo dobrého. Je potřeba si uvědomit, že není pravda, že nezisková organizace nesmí mít zisk – bez zisku nemůže být dlouhodobě udržitelná – ale musí ho investovat do naplnění dobročinných cílů v souladu s původním posláním. Tím se stává neziskovou. Problémem je však často právě v poslání samotném.
Hansmannova teorie důvěryhodnosti, vysvětlující neziskovost jako atribut důvěryhodnosti ve světě asymetrických informací na straně státu i trhu, ztrácí na platnosti z oportunistických důvodů, kterým měl status neziskovosti přirozeně předcházet. Je to stejné jako ve všech ostatních oblastech lidské činnosti. Pokud to systém umožňuje, vždy se najde někdo, kdo se ho pokusí zneužít. Je však nutné zdůraznit, že stále existují neziskové organizace, které primárně sledují dobročinný účel, a je jich většina.
Společnost dobročinnost potřebuje. A lidem už dnes nestačí hnát se pouze za ziskem. Hledají smysl života. V (post-)tranzitivním kontextu to zatím není tak markantní, ale v anglosaském prostředí je dobročinnost životním stylem. Téměř každý zaměstnaný vzdělaný člověk se snaží nějak pomáhat. Jedná se o kulturu dávání, která u nás stále není rozvinutá. Avšak současná ekonomická a politická realita ukazuje na nutnost rekonceptualizace neziskového sektoru. A to nejen v ekonomické teorii. Návrat k prapůvodní myšlence dobročinnosti v praxi neziskových organizací si dovolím parafrázovat proslulou frází: „Neziskový sektor je mrtev, ať žije neziskový sektor!“
Autorka je odborná asistentka na Katedře veřejné ekonomie ESF MU.
