Jen těžko si lze představit dva rozdílnější světy. Ve Spojených státech se druhý týden v září rozjela nejvyšší soutěž v americkém fotbalu. Hodnotíme-li průměrnou návštěvu na utkání, není na světě oblíbenější soutěže než National Football League (NFL).
V Česku má americký fotbal zcela opačnou pozici. Ligu hraje jen pár týmů, které neustále trápí problémy s nedostatkem hráčů, a o kulisu na utkáních se starají rodinní příslušníci a kamarádi hráčů.
Čím to, že se k nám tento fenomén nepřenesl? „Na to se nedá jednoduše odpovědět. Ani já sám nedovedu přesně říct, co mě na fotbalu tak baví,“ říká Jakub Harašta, hráč týmu Brno Alligators a student právnické fakulty.
Jak lidé reagují, když jim řeknete, že hrajete americký fotbal?
Zeptají se: To je ragby? Spousta lidí si to směšuje dohromady. Když se prolámu skrze základní rozdíly v pravidlech, tak opáčí, že takový sport je přece strašná nuda. A pak následuje otázka, proč to vůbec dělám. Reagují tedy spíš negativně, náš sport je v Česku velká neznámá a exotická věc.
Máte tendence americký fotbal obhajovat?
Samozřejmě. Jsem schopný tím člověka na potkání unudit k smrti, o fotbale bych mohl povídat hodiny (směje se).
Výborně, tak povídejte. Co vás na něm tak baví?
Je to kombinace mnoha faktorů, začnu od hráčského kolektivu. Takový jako ve fotbale se snad u žádného jiného sportu nesejde. V týmu máme automechaniky i několik už vystudovaných právníků a manažerů. Taková parta by spolu za normálních okolností jen tak na pivo nešla, ale u nás všichni drží pohromadě jako rodina. Rodina, která třeba v Brně funguje asi dvacet let, a i kluci, kteří už aktivně nehrají, v ní pořád zůstávají. A pak je fotbal samozřejmě zajímavý proto, že člověk je od přírody agresivní a tady dostává možnost si svoji přirozenou agresivitu vybít.
Nevadí vám, že právě tohle bývá argument těch, kteří váš sport odsuzují?
Už jsem to taky slyšel a přiznám se, že nesouhlasím. To už se pohybujeme na úrovni, kdy bychom měli řešit, jestli zakázat počítačové hry.
Mluvíte o fotbalu a sportu, který jako fotbal znají Češi, říkáte kopaná. Mají to tak všichni hráči amerického fotbalu?
Ano, pro nás je fotbal jenom ten náš sport. Přiznávám, okolí nás pak má trochu za blázny, kopaná je tady spolu s hokejem přece jen nejpopulárnější sport.
Chodíte na kopanou?
Vůbec. Jako malý kluk jsem strávil za domem s kluky a míčem spoustu času, ale nikdy jsem nebyl na zápase a nikdy mě to ani nelákalo.
Kdy jste se tedy dostal k americkému fotbalu?
Na gymnáziu jsem měl spolužáka, který byl podobné postavy jako já (Harašta měří 185 centimetrů a váží 125 kilogramů – pozn. red.), a ten mi řekl, že začal hrát americký fotbal, ať to jdu zkusit s ním, že mě to bude bavit. Tak jsem šel, a zatímco on toho po dvou týdnech nechal, já už ho hraju osm let.
Laik by řekl, že pořídit si fotbalové vybavení nebude levné. Je to tak?
Vím, že se teď u nás otevíraly pobočky některých obchodů, a v jejich akcích šlo nakoupit kompletní výstroj za čtyři nebo pět tisíc. Což už vychází o hodně příznivěji oproti dobám, kdy se u nás fotbal teprve rozjížděl a všechno se dováželo z Ameriky. Já měl ve svých začátcích výhodu, že u nás tehdy působilo několik amerických trenérů. Jeden z nich pak začal pracovat na americké univerzitě a odtud nám dodávali některé starší výstroje, které jsme si mohli od klubu půjčit. Postupně jsem pak dokupoval vlastní, kterou jsem zkompletoval loni.
Vraťme se ke hře samotné. Vaše pozice v týmu se jmenuje defensive tackle. Co obnáší?
Fotbal je specifický tím, že máme dvě jedenáctky – jednu obrannou a jednu útočnou. Útočná je na hřišti, když máme míč, obranná, když ho má soupeř, a do té druhé patřím i já. Dělám černou práci. Soupeř nastoupí s blokovacím schématem a my máme za úkol mu ho rozbíjet.
K tomu se vašich váha hodí, že? Vyžaduje ta pozice robustního hráče?
Vyžaduje, sedmdesátikilový člověk by na hřišti v této pozici nic neudělal. Takoví fotbalisté se uplatní jinde, tam, kde je potřeba rychlost, což po mně nikdo nechce. Každý, kdo přijde do fotbalu, chce být tím, kdo skládá dvacetkrát za zápas, ale to nejde. Na fotbalu je však skvělé to, že se v něm uživí jakýkoliv typ člověka – malý, velký, tlustý i hubený.
Nedávno začala NFL, nejsledovanější americká sportovní soutěž. Jak to, že tam je fotbal náboženstvím a u nás o něm ví jen málo lidí?
Těžko říct. V Americe má úplně jinou tradici a tím pádem i úroveň, hráči s ním začínají jako malí, na všech úrovních se o ně maximálně pečuje. To u nás chybí, ale netroufám si říct, že je to chyba.
Snažíte se mínění lidí měnit a propagovat svůj sport?
To víte, že ano. Zkoušíme to všichni. Bereme na tréninky svoje kamarády, když máme nábor, tak vyrážíme do ulic a rozdáváme letáky nebo děláme plakátové akce po základních a středních školách. Naši hráči stárnou a musíme se postarat o to, aby měl za pár let kdo hrát.
