Životní sezonu má za sebou český reprezentant v biatlonu a student fakulty sportovní studií Jaroslav Soukup. Dostal se v ní poprvé na stupně vítězů v závodech světového poháru, ale především si vyjel svou první velkou seniorskou medaili. Na mistrovství světa v německém Ruhpoldingu skončil třetí.
„Medailí jsem si splnil sen,“ říká Soukup, jemuž o víkendu skončila sezona exhibičními závody na Kamčatce. Dnes 29letý závodník a milovník motorek už ale přemýšlí nad další. Příští rok se totiž mistrovství světa koná v Česku a pomalu se chystají také olympijské hry v Soči.
V letošní sezoně jste čelil mimo jiné hodně velké mediální pozornosti. Už jste si zvyknul?
Nejnáročnější to bylo kolem mistrovství světa, jinak to nebylo tak hrozné. On biatlon není zase tak moc sledovaný. A novináři hodně přebírají články z agentur, takže mě osobně se to zase tolik nedotýkalo.
Cítíte větší zodpovědnost v tom smyslu, že jste se teď stal tváří vašeho sportu a tím, na jehož výsledky se chytají sponzoři?
Nemyslím si, že bych se stal osobností, na které by teď něco stálo. Byl to jeden chvilkový úspěch, na který se zase brzo zapomene. Ale ne, že bych v to doufal. Ono je příjemné, když mě pozná na ulici někdo, kdo mě nikdy předtím naživo neviděl. Ale podle mě se to stejně stane.
Když jste dával před třemi lety muni.cz rozhovor naposledy, což bylo v době, kdy bylo vaším nejlepším umístěním ve světovém poháru 11. místo, říkal jste, že k lepším výsledkům už vám chybí jen štěstí. Znamená to, že letos přišlo?
Asi ano. Trenér taky přišel v posledních třech letech s novou koncepcí, dává nám zabrat a asi se to projevilo.
V čem ta koncepce spočívá?
Máme delší tréninky a větší tréninkové dávky. Laikovi se to těžko popisuje, neumím to přesně ani já, to dokáže nejlíp trenér. Všechno je to zkrátka náročnější. Jde o dlouhodobou koncepci, kterou směřujeme k olympiádě v Soči. Letos mi navíc pomohlo, že jsem v létě nebojoval s žádným zraněním.
Z toho, co říkáte, se zdá, že ta koncepce se týká hlavně běžkařské části, ne střelecké. Je to tak?
To se jen zdá. Střílíme víc, tréninky jsou i kvůli střelbě delší.
Ptám se proto, že také po této výborné sezoně o sobě říkáte, že neumíte střílet.
Pořád to není ono, do světové špičky mi stále ještě něco chybí. Ve střelbě se hodně projevuje talent, funkční dispozice. Ale já pořád věřím, že se všechno dá natrénovat a talent je věc, která se projevuje hlavně v začátcích. Dá se říct, že střelba je opravdu alchymie. Jen maličkosti dělí člověka od úspěchu či neúspěchu.
Poznáte na sobě třeba ráno před závodem, jestli máte dobrý nebo špatný den?
U střelby vůbec. Každá položka může jinak sednout. Ale co se týče závodu na mistrovství světa, tak tam jsem si byl jistý, že mi položka vleže půjde. A opravdu. Pomohla mi k medaili.
