Obě studují v pátém semestru fakultu sportovních studií obor Speciální edukace bezpečnostních složek a obě závodí v biatlonu. Od letoška pak spojuje Jitku Landovou a Evu Puskarčíkovou ještě jedna věc. Třeba na Wikipedii už u jejich jména navždy zůstane, že pomohly české reprezentaci žen získat čtvrté místo ve štafetovém závodě na olympiádě v Soči.
Ještě před pár měsíci přitom ani jedna z nich nepomýšlela na to, že by se ruských olympijských her měla zúčastnit. Třeba světový pohár, sérii závodů nejlepších biatlonistek, jezdí Landová od sezony 2011/2012, začátek té letošní se jí ale nepovedl. V prvních dílech biatlonové série se jí nedařila střelba a po Novém roce dokonce musela na níže hodnocené závody evropského poháru. Už před Vánocemi ale vyhrála univerziádu a i díky výkonům v pohárech si nominaci na zimní hry nakonec vyjela.
Pro Evu Puskarčíkovou byla nominace na olympiádu možná ještě větším překvapením. „Do světového poháru jsem nastoupila teprve v prosinci, takže jsem nepomýšlela ani na účast, natož abych skončila 22. v olympijském závodě,“ zmiňuje 23letá Puskarčíková svůj nejlepší individuální výsledek ze Soči, který zajela na patnáctikilometrové trati.
Tím spíš obě hřeje umístění ve štafetě, kde spolu s medailistkou z jiných distancí Gabrielou Soukalovou a Veronikou Vítkovou vybojovaly ceněné čtvrté místo. „Ve finále mě výsledek ohromně těšil,“ říká Landová.
Bronz měla ženská štafeta na dosah, vědí to Landová i Puskarčíková. „Když jsem viděla, že chybělo asi tři čtvrtě minuty, tak mě můj výkon zklamal,“ lituje trochu Landová a její kolegyně dodává, že se možná projevilo, o kolik víc je pro závodnice týmové soupeření náročnější. „Při samostatném závodu si člověk říká, že když něco pokazí, tak jen sám sobě. Takhle by to ale pokazil týmu, tak se o to víc snaží a z toho někdy plynou chyby.“
I tak ale platí, že ženský tým pomohl ke skvělému představení české biatlonové reprezentace na olympiádě. Hned v sobotu po zahájení her získal první českou medaili v Soči Jaroslav Soukup, který skončil třetí ve sprintu deset kilometrů. Soukup je mimochodem také někdejší student a dnes už absolvent fakulty sportovních studií.
Podle Puskarčíkové se všem kolegyním a kolegům postaral o patřičnou pohodu. „Bylo znát, že ze všech opadlo napětí, přece jen fanoušci čekali, že se v naší disciplíně nějaký úspěch urodí. Díky Jardovi už jsme věděli, že nás doma neukamenují.“
Medailový úspěch a naděje do budoucna
Ne, kamenování rozhodně nehrozí. Právě naopak, biatlonové reprezentanty vítaly třeba v Olympijském parku na pražské Letné davy nadšených tleskajících fanoušků. Z celkového počtu osmi medailí se Česku zástupci tohoto sportu postarali hned o pět z nich. „I trenéři říkají, že zájem o biatlon roste a hlásí se na něj už malé děti,“ podotýká Landová.
Motivací pro budoucí reprezentanty mohou být nejen letošní medaile, ale už jen možnost se her zúčastnit. Obě studentky fakulty sportovních studií přiznávají, že je pro ně třítýdenní pobyt v Rusku zážitkem na celý život a v hlavě jim zůstane spousta vzpomínek.
„Mně třeba nádherná příroda, měli jsme tři týdny krásné počasí, spousta sněhu a ta bezstarostnost, protože se o nás po všech stránkách úžasně starali,“ zmiňuje Landová, která ale dodává, že jinak fanouškem ruského modelu olympiády není. „Přijde mi to, jako když hodíte do přírody granát. Všude to bylo moc hezké, ale přišlo by mi rozumnější dělat olympiádu někde, kde už nějaká infrastruktura je.“
Ačkoliv se hodně řešila nedokončenost například některých částí olympijské vesnice, Puskarčíková má pro pořadatele pochopení. „Ve vesnici, kde jsme bydleli, byly prý ještě v říjnu jen základy budov. Sem tam se nějakánesrovnalost našla, ale to se stane při každé stavbě.“
Olympiáda se v Soči odehrávala především na třech místech. Ve městě, kde stál hlavní stadion, hokejové haly nebo třeba bruslařský ovál, a v horách, kde ležel zvlášť areál pro alpské lyžování a snowboardisty a zvlášť areál pro běžkaře a biatlonisty.
Studentky fakulty sportovních studií se tak nepotkaly se zástupci všech sportů, ale zážitek prý byl už jen to, že se mohly setkat s hvězdami běžeckého lyžování. Ačkoliv jsou si oba sporty blízké, reprezentanti tuhle možnost standardně nemají. „Úžasní byli také všichni dobrovolníci. Pořád se smáli a starali se o přátelskou atmosféru,“ shodují se obě závodnice, které se prý na jiné soutěže neměly příliš šanci dostat, takže hlasité podporování ostatních členů národního týmu se odehrávalo spíš u televize.
Zpátky do školy
Teď už ale musí Landová i Puskarčíková hodit ruské hry za hlavu. Kolotoč světového poháru pokračuje a obě se musí také vrátit do školy. Z jejich vyprávění je znát, že cestování na zahraniční závody, tréninkové povinnosti doma i za hranicemi a škola se nekombinují lehce. Jako dobrý vzor prý ale slouží Jaroslav Soukup, který na Masarykově univerzitě absolvoval loni v květnu.
„Říkáme si, že když to zvládl Jarda, zvládneme to snad taky. Ale je to těžké, absence nahrazujeme psaním zvláštních prací a ke státnicím půjdeme až příští rok,“ říká za obě reprezentantky Eva Puskarčíková. Mimochodem kromě školního oboru a závodní biatlonové kariéry obě spojuje ještě další věc: obě by se, až se rozhodnou závodní kariéry zanechat, rády staly policistkami.
