Jako malá neznala Michaela Sychrová téměř nic jiného než školu a plavecké tréninky. „Plavání byl můj život. Doteď si pamatuju, jak se na mě jednou táta naštval a říkal, že se sportem skončím. Hned jsem se rozbrečela, že mi to nemůže udělat,“ vzpomíná po letech.
Velké vášni se nelze divit. Někdy v deseti letech patřila Sychrová ve své kategorii k nejlepším v republice a odborníci jí slibovali velkou sportovní budoucnost. Jenže na tu nedošlo.
Z mnoha důvodů. Přišly problémy se zády a časem i nepříjemná nemoc. Sychrová, dnes studentka češtiny na filozofické fakultě, trpí epilepsií, kvůli níž se řadí do okruhu těch, o které se na Masarykově univerzitě stará Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Teiresiás. Díky němu se ovšem před několika týdny po pěti letech znovu účastnila plaveckých závodů.
Na soutěži pro studenty se specifickými nároky, kam se do Polska sjelo 180 závodníků, vyhrála zlatou medaili hned ve dvou disciplínách. „Když přišel mail s informacemi, hned jsem si říkala, že bych to zase chtěla zkusit. Bylo fajn připomenout si závodní časy,“ říká mladá filoložka.
Záchvat při přijímačkách
Do hledáčku Teiresiásu se dostala kvůli jedné nepříjemné zkušenosti. Hlásila se i na žurnalistiku, jenže když dělala test ze základů společenských věd, postihl ji epileptický záchvat.
„Bylo to hodně stresu najednou – maturita a k tomu přijímačky. Normálně už poznám, když se záchvat blíží, ale tady jsem to neuhlídala,“ vzpomíná studentka, která pak dostala nabídku, že může dělat testy ve středisku Teiresiás a říct si, pokud potřebuje nějaké speciální podmínky. „Stačila mi jen přestávka, nic zvláštního. Byla jsem za tu možnost hrozně ráda, opravdu mi pomohla.“
Kromě toho si může Sychrová posunout zkoušky nebo dřív registrovat předměty. Jak ovšem sama říká, takové pomoci zatím nevyužila. Byť ji nemoc v učení trochu omezuje.
„Když se dlouho učím nebo čtu, cítím se pak hodně unavená. Ale už moje doktorka mi říkala, že vysoká škola je pro mě nadstandard, takže když to nepůjde, tak to nepůjde. Nechci to přehánět, dnes už to beru tak, že zdraví je přednější,“ podotýká někdejší plavkyně, která si stejnou větu opakovala, i když končila s aktivní sportovní kariérou.
Úspěch na závodech
Na závody v Polsku se však hodně těšila. „Hned potom, co jsem se přihlásila, rozhodla jsem se, že začnu zase trochu trénovat, normálně si dnes totiž chodím zaplavat tak jednou za dva měsíce. Nakonec z toho ale moc nebylo, onemocněla jsem, takže jsem dělala doma aspoň kliky, abych měla v bazénu sílu,“ směje se Sychrová.
Na plavecké soutěži studentů se specifickými nároky nakonec zvítězila na tratích 50 metrů prsa a 50 metrů kraul. Dařilo se i jejím dvěma kolegům z Masarykovy univerzity. Luděk Benada získal dvě stříbrné medaile a Jaroslav Mrkos jednu stříbrnou.
„Jednoduché to ale nebylo. Schválně jsem si svoje časy porovnávala i s lidmi v jiných kategoriích a v obou případech bych skončila až druhá. Slečna přede mnou už plavala téměř závodní časy,“ povídá Sychrová, která už dnes u bazénu zůstává jen jako trenérka malých dětí.
