Stříbrnou medaili z týmové soutěže sportovních střelců v disciplíně trap a taky spoustu zážitků si z letošní univerziády přivezl student filozofické fakulty Radim Sedláček. Na olympiádě vysokoškoláků, která se do poloviny července konala v Kazani, to byl jeden ze tří cenných kovů univerzity a jeden z 16 patřících české výpravě.
„Při konkurenci, jaká v české střelbě panuje, je těžké vůbec se na nějakou vrcholnou akci dostat. Ta medaile mě hrozně překvapila a zároveň potěšila, je to velké zadostiučinění,“ popisuje svoje pocity Sedláček, který se na univerzitě věnuje sdruženým uměnovědným studiím, jeho střelecká kariéra však začala už někdy na začátku střední školy.
Univerziáda má mezi sportovními podniky zvláštní postavení. Pro účastníky platí věkový limit 28 let a nutnost být studentem, takže se dopředu těžko odhaduje, jaká se sejde konkurence a kdo přesně přijede. Platilo to i pro Kazaň.
Prestižně vzali Rusové obecně přípravu celé univerziády, měla být zatěžkávací zkouškou na únorovou zimní olympiádu v Soči. Spíš než o Rusech by tady ale bylo na místě mluvit o Tatarech. Kazaň, kde se univerziáda konala, je totiž hlavním městě Tatarstánu, země, kde se roky mluví o odtržení od Ruské federace. „Místní říkali, že nebýt brzy olympiáda v Soči, prezident Putin by organizaci univerziády nikdy nepovolil. V Kazani se mělo všechno vyzkoušet, a pokud by se něco přihodilo, padne to na hlavu vedení města a země,“ líčí Sedláček.
Potíže prý ale nezažil. A to má s čím srovnávat. Zúčastnil se už předloňské olympiády vysokoškoláků v čínském Shenzenu a loni už si vyzkoušel i univerziádní vesnici. Právě v Kazani se totiž pořádalo akademické mistrovství ve sportovní střelbě.
Město podle mladého sportovce udělalo za krátkou dobu ohromný pokrok. „Ještě loni měli spoustu problémů, ale poslední půlrok se tam prý pracovalo 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Postavili neuvěřitelné množství silnic a dálnic, které opravdu zjednodušily dopravu,“ zmiňuje Sedláček a velikost akce ilustruje i na olympijské vesnici a tamější jídelně. „Bydlelo se ve 30 velkých budovách a jídelna byla snad ještě větší než v Číně, což mě překvapilo, protože už tam jsem si říkal, že jsem nic tak velkého neviděl.“
Zážitky ze setkání s novými lidmi i klání, na která se člověk mohl podívat. Radim Sedláček má kamarádům ještě několik týdnů co vyprávět. Radost z medaile ale přece jen všechno převažuje. „Chodím do školy, pracuju, trénuju, je toho moc, takže je jasné, že přemýšlím, jestli střelby nenechat. Ale tenhle úspěch mě nakopnul,“ říká závodník, jenž by úspěchu podle vlastních slov nedosáhl bez týmových kolegů a trenéra Petra Zvolánka. Teď má i další motivaci. Rád by se dostal na příští šampionát akademiků, který bude ve Spojených arabských emirátech.
