Několik týdnů před startem letní světové univerziády v jihokorejském městě Kwangdžu se sportovci víc než o svoje výkony starali o něco úplně jiného. Je bezpečné vůbec do Koreje jezdit? Ohrožení šířícím se virem MERS řešili reprezentanti i vedení národních výběrů víc než cokoliv jiného. Nakonec se ukázalo, že strach nebyl na místě. Aspoň podle slov zástupkyně Masarykovy univerzity, basketbalistky Barbory Kašpárkové.
Ještě pár dnů před startem olympiády vysokoškoláků, která se konala v první polovině července, to ale nevěděla. Atmosféra kolem her byla zvláštní. Jet nebo nejet? Ptali se sportovci sami sebe a někteří se dokonce rozhodli, že akci skutečně vynechají. „My jsme byly předtím na turnaji v Číně a chvilku už to opravdu vypadalo, že se vrátíme domů a do Koreje vůbec nepoletíme,“ popsala Kašpárková.
Pak se ale vedení výpravy rozhodlo, že riziko onemocnění není tak velké, a na hry se přece jen zamířilo. A podle Kašpárkové se ukázalo, že strach měl velké oči. „Z Šanghaje jsme letěli raději s rouškami, ale v Soulu se nám za ně málem vysmáli. Všude sice zavedli bezpečnostní opatření, ale bylo to spíš pro jistotu. Vůbec jsem si nepřišla, že bych se ocitla v nějaké krizové oblasti, jak se to zdálo třeba z našich médií,“ vzpomíná s úsměvem studentka fakulty sportovních studií, která spolu se zbytkem týmu vybojovala šesté místo v turnaji žen. „Povedlo se nám to. Předtím na turnaji v Číně se nám vůbec nedařilo, trochu jsme se bály, abychom na univerziádě neudělaly ostudu. Ale nakonec to dopadlo moc dobře.“
Z výsledku má tím větší radost, že jet na takovou akci je pro její aktivní aktéry sázka na hodně nejistou kartu. Letní olympiáda vysokoškoláků se koná jednou za dva roky a třeba letos se na ni sjelo přes 13 tisíc studentů z více než 140 zemí světa. V některých sportech se utkává konkurence silná téměř jako na klasické olympiádě (třeba v plavání), jinde jsou výkony slabší proto, že například u vrcholových fotbalistů není zvykem, aby zároveň studovali.
„Hodně taky záleží na tom, jak se k univerzitnímu sportu staví konkrétní země. Třeba ve Spojených státech to má silnou tradici, takže odtud jezdí výborní reprezentanti. Pak jsou ale země, které udělají všechno pro úspěch, takže status studenta zařídí i člověku, který jinak na škole není,“ přiblížila Kašpárková, která má jako česká basketbalová reprezentantka zkušenosti hned z několika vrcholových akcí.
I korejská univerziáda už byla její druhá, a tak má s čím srovnávat. Před dvěma lety prý organizátoři v Kazani lépe zvládli nachystat ubytování nebo třeba zázemí pro sportovce, Korejci ale vyhráli někde jinde. „Jejich lidé byli strašně nadšení, ohromně si univerziádu užívali a se vším se nám snažili pomoct. U Rusů to tehdy vypadalo, že je to vlastně ani tak úplně nebaví,“ dodala ještě Kašpárková, která patřila do letošní více než 150členné výpravy českých sportovců. Těm se na hrách dařilo o něco méně než ve zmíněném Rusku, odkud tehdy přivezli 16 medailí. Korejská bilance nakonec čítala devět medailí – tři zlaté, tři stříbrné a tři bronzové.
