Být tento rok jako předchozí, chystala by se teď Tereza Vaculíková někde na svazích na novou lyžařskou sezonu. Pro studentku právnické fakulty letos ale není nic jako předtím. Účastnice dvou zimních olympiád kariéru závodnice v jízdě v boulích ukončila a energii už teď věnuje hlavně přednáškám a seminářům na Masarykově univerzitě.
Je to pár měsíců, co žije Vaculíková úplně jiný život, než na jaký byla dosud zvyklá. Drobná blondýnka se odmala pohybovala na svazích, hodně cestovala, byla v komunitě lidí, kteří žili pro totéž co ona. Loni na podzim ale začala přemýšlet o tom, že bude muset přijít změna. „Zranila jsem se a už tehdy jsme se s mým lékařem bavili, že si po olympiádě v Soči budeme muset promluvit o tom, jak to bude dál. Nemám geneticky úplně dobře postavené kolenní klouby, takže mi už tehdy doporučoval, abych s vrcholovým sportem skončila,“ vzpomíná na rok staré události Vaculíková.
Zdravé klouby jsou v její milované disciplíně základ. Při dopadech do sněhových boulí dostávají pořádně zabrat, a i když se o ně sportovci starají a dělají různá kompenzační a balanční cvičení, aby je ochránili, opotřebení eliminovat úplně nedokážou. Ti, kdo je mají v pořádku, se s tím dokážou jakž takž smířit. Ti, kteří bojují s vrozenými potížemi, ale těžko. „Už toho na mě navíc bylo hodně, potřebovala jsem si odpočinout. Rozhodnutí skončit kariéru ve mně rostlo postupně, ale ani kdybych byla zdravá, tak už bych ho neměnila,“ říká Vaculíková, která se pak učila žít v úplně odlišných podmínkách. „Byl to vlastně takový multirozchod, zasáhlo to do všech oblastí mého života. Navíc ve chvíli, kdy jsem se s tím srovnala já, přišly reakce z okolí. Všichni říkali, že jsem na konec kariéry ještě mladá,“ podotýká 22letá studentka.
Nic z toho už ale stav věcí nezměnilo. Ačkoliv plánuje v lyžování alespoň rekreačně pokračovat a za pár týdnů se chystá vyrazit do Rakouska za kamarády z německé reprezentace, od letošního podzimu se Vaculíková naplno věnuje studiu práv. „Hrozně se mi tady líbí. U nás v rodině vždycky panovalo přesvědčení, že budeme s bratrem studovat, i když jsme oba závodili. Já jsem věděla, že to bude těžké, ale postupně jsem se profilovala tímhle humanitním směrem,“ popisuje rodinnou situaci bývalá závodnice, která si prý práva vybrala proto, že se po jejich absolvování může uplatnit v mnoha oborech.
A také proto, jak moc dokážou být lidé v tomto odvětví při řešení problémů kreativní. „Líbí se mi to spojování odlišných úhlů pohledu, že v právu může člověk uplatnit různé cesty, jak se k výsledku dostat.“
