Čas 57.44, autor branky Patrick Brzobohatý, asistence Michal Brzobohatý. Rodinný zápis se včera povedl do historie Hokejového souboje univerzit mezi Masarykovou univerzitou a Vysokým učením technickým. Vítězství Masarykovy univerzity 5:2 pečetili bratři, kteří si v modrém univerzitním dresu zahráli společně vůbec poprvé.
A měli z toho radost. Když si autor pátého gólu Masarykovy univerzity Patrick Brzobohatý sedl na střídačku, byl o tři roky starší bratr Michal první, kdo do něj ještě jednou s gratulací klepnul. Zatímco Michal patří do jádra týmu několik let, Patrick nastoupil v modré vůbec poprvé.
„Doma jsme se o tom mockrát bavili, ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, nedokáže si uvědomit, o co přichází, když tu není,“ povídal po utkání Patrick, který se na staršího sourozence zatím vždycky chodil jenom dívat.
Hokejové kariéry obou Brzobohatých se totiž odvíjely každá jinak. Zatímco Michal prošel juniorkou brněnské Komety, Patrick se vydal už do deváté třídy do pražské Sparty a domů do Brna se vrátil až letos. Kvůli škole. Dostal se do prváku na fakultě sportovních studií na vysněný obor Rozhodčí ledního hokej a k tomu si doma našel práci fitness trenéra.
„Přijali mě i do Prahy, ale tam by to bylo složitější. Musel bych bydlet na kolejích, práci jsem tam neměl, takže by mě museli živit naši a to jsem nechtěl,“ popsal 22letý útočník, který k tomu dnes standardně hraje v druholigové brněnské Technice.
Stejně jako bratr Michal. Dopadlo do dokonce až tak, že spolu stejně jako v duelu univerzit nastupují v jednom útoku. „Nejdřív nás dohromady v klubu nestavěli, pak ano, pak nás zase rozdělili, ale teď jsme zase spolu. Odehráli jsme takhle už asi šest zápasů a jsme za to rádi, vždyť s kým jiným by chtěl člověk hrát než s bráchou,“ uvedl Michal, který se s bratrem až do kategorie dospělých nikdy v týmu nepotkal.
To, že letos organizátoři pozvali do mužstva i mladšího z dvojice, se podle staršího dalo čekat. „Brácha hrával první ligu, takže jsem doufal, že ho vezmou taky,“ vzpomínal Michal, jemuž přání vyšlo. Na tribuně už tak z celé rodiny zůstali jenom rodiče. „Chodí na nás rádi, tak trochu nás pořád hlídají,“ usmál se starší z dvojice hokejistů, který teď pomalu dokončuje dva učitelské magisterské obory.
I když se podílel na všech čtyřech posledních vítězství univerzity, radost z výhry má pořád stejnou. „Tyhle zápasy jsou hrozně těžké a vyhecované, přijde mi, že to lidi pořád víc žerou. Tohle se mi nikdy neomrzí a vždycky budu rád, když si budu moct zahrát,“ líčil Michal.
Teoreticky by to pro něj letos mohl být poslední duel univerzit, jemu ale v hlavě roste plán, který by mohl všechno změnit. Starší z dvojice Brzobohatých uvažuje, že by se přihlásil ještě na doktorské studium a to by pak s bratrem mohli za univerzitu hrát ještě několik let.
