„Kdo jednou začne, už nepřestane,“ mohla by říkat Karolína Mikysková, studentka podnikové ekonomiky a managementu, o svých zahraničních pobytech, na které vyrazila díky Masarykově univerzitě. Studentka ekonomicko-správní fakulty stihla během studia dva studijní pobyty v Evropě a minulý podzim dokonce zamířila i do Střední Ameriky – na tříměsíční stáž do Guatemaly.
„Můj první studijní pobyt ve španělské Gironě byl jedno velké: Wow! Rozdílná kultura i lidi, jiné podnebí a také nádherný jazyk, který mě nadchl. Bylo to šílené a nezapomenutelné. Druhý studijní pobyt v Lublani byl taky super, ale už byl trošku jiný, přece jenom se Slovinsko víc podobá naší kultuře. Po návratu domů jsem si říkala, že jestli ještě někam pojedu, bude to pracovní stáž a někde mimo Evropu,“ popisuje Karolína, která má aktuálně přerušené studium do státnic.
Za oceán díky stipendiu od univerzity
Že onou zemí mimo Evropu bude právě Guatemala, malý rozvojový stát sousedící s Mexikem, nevěděla až do poslední chvíle. Jako pracovnice brněnského Impact Hubu, co-workingového prostředí pro freelancery, start-upisty a vlastně pro kohokoliv, kdo hledá nejenom stůl a stále připojení k internetu, si Karolína přirozeně hledala stáž v obdobných institucích. Podobných hubů, jako je ten v Brně, je po celém světě více než stovka, Karolínu ale lákala Střední a Jižní Amerika.
„Napsala jsem do Venezuely, Kolumbie, Dominikánské republiky a Guatemaly. Odevšud mi odepsali, že mě chtějí. Skype pohovory a podepsané dokumenty, které jsou potřebné k tomu, abych od univerzity dostala stipendium pro takzvané freemovery, jsem měla s huby v Dominikánské republice a Guatemale.“
Hub v Dominice se ale teprve rozjížděl a neexistovala tam komunita ani prostory, takže jsem se nakonec rozhodla pro Guatemalu, která navíc nabízela více cestovatelských možností i přírodních a kulturních krás,“ vysvětluje studentka a dodává, že jí místní hub také zaplatil ubytování, což jí nakonec spolu se stipendiem, které pokrylo letenku, hodně pomohlo.
Do Guatemaly Karolína odletěla na začátku října. Ve čtyřicetitisícové Antigue, ležící asi 150 kilometrů od pobřeží, pracovala od pondělí do pátku v menším Impact Hubu, který má okolo 60 až 70 členů. Cílová skupina místního hubu se podle Karolíny velmi odlišuje od té v Brně – skvělá poloha Guatemaly a nízké životní náklady totiž lákají především takzvané digitální nomády. Tedy lidi, kteří mohou s připojením na internet pracovat prakticky odkudkoliv na světě.
„A právě pro tuto cílovou skupinu jsem měla v průběhu marketingové stáže připravovat balíček služeb. Cílili jsme hlavně na firmy, které digitálním nomádům nabízejí dlouhodobé programy – každý měsíc v jiné zemi. Naším úkolem bylo zajistit jim ubytování, stálý přístup k internetu i program včetně výletů po okolí,“ vysvětluje studentka.
Je to ráj, i když trošku poznamenaný
Guatemala jako taková má prý cestovatelům co nabídnout – je to země s nádhernou přírodou, mnoha lesy, horami a jezery. Čtyřicet procent obyvatel jsou původní Májové, kteří se stále drží původních řemesel a vyrábějí barevné tuniky, kožené tašky a boty. „Je to ráj, i když trošku poznamenaný nastavením systému a pomalejším ekonomickým vývojem,“ myslí si Karolína.
Náplň práce sice zněla skvěle, ale realita byla podle Karolíny trošku horší. „Pracovní efektivita Guatemalců je nižší. Neumí moc plánovat a když už něco naplánují, zruší to, nebo to v lepším případě přeplánují. Co my zvládneme za pět pracovních dní, jim trvá klidně šest. V projektu, na kterém jsem pracovala, mi chybělo pořádné zadání i vedení a nestihli jsme ho dokončit. Skupina asi 30 nomádů měla přijet v březnu, tedy po mém návratu domů, takže vlastně ani nevím, jak to dopadlo. Musím přiznat, že jsem od toho projektu čekala trošku víc,“ přiznává Karolína.
Kvůli špatně se vyvíjejícímu projektu se proto Karolína začala z vlastní iniciativy více starat o komunitu v hubu, do něhož denně docházelo okolo 30 lidí. „Snažila jsem se je všechny navzájem propojovat a seznamovat. Vymyslela jsem také neformální meetingy v pátek po páté odpoledne. To mělo docela úspěch. Za ty tři měsíce jsem poznala spoustu zajímavých lidí, od Guatemalců přes Američany až po Kanaďany. Huby jsou vždycky taková bublina – ostrůvek, kde se potkávají nejaktivnější lidi.“
Přestože měla Karolína od místního hubu větší očekávání, je podle ní skvělé, že vůbec existuje. „Guatemala řeší daleko zásadnější otázky než my a každý sociální nebo vzdělávací projekt může mít velký dopad. Huby jsou místa, kde se dají dělat velké změny k lepšímu. Rozvojové země je prostě potřebují,“ myslí si studentka.
Nejsilnější zážitek? Noční výhled na lávu
Karolína ale všechen čas netrávila jenom v práci – ve volném čase cestovala na nejrůznější místa. „Asi největší a nejsilnější zážitek pro mě bylo poprvé v životě vidět činnou sopku. Celé to ještě umocnilo, že když jsme vylezli na protější čtyřtisícový kopec, přespali jsme tam a v noci jsme měli výhled na bouchající sopku, z níž se valila láva, kouř i popel,“ líčí nadšeně studentka.
Karolína o své stáži říká, že to byla hodně zajímavá zkušenost, kterou by nevyměnila. „Jsem velmi ráda hlavně za to, že jsem mohla chvilku žít v rozvojové zemi nejenom jako turista. Chtěla jsem zažít kulturní šok, což se stalo. Člověk se aspoň naučí vážit si takových věcí, jako je pošta. Tu v Guatemale zrušili asi před rokem, takže jsem ani nemohla poslat pohledy domů. A taky jsem si uvědomila, jak je super, že je u nás povinnost mít okap. Některé domy v chudších částech země okapy neměly, takže voda ze střech tekla přímo na lidi na chodníku. To si pak člověk říká, že zákony vůbec nejsou špatná věc,“ říká.
