Jako středoškolačka se Eva Vojáčková pravidelně účastnila biologických olympiád a na jednom z letních soustředění úspěšných řešitelů slyšela přednášku buněčného biologa Jana Černého. Nadchlo ji to pro obor molekulární biologie, který začala studovat na Masarykově univerzitě. Za svou diplomovou práci, kterou dělala v laboratoři Marka Mráze v Ceitecu, teď získala Cenu Wernera von Siemense.
Druhé místo v soutěži o nejlepší diplomovou práci získala za výzkum vlivu mikroprostředí na chronickou lymfocytární leukemii, která patří v západních zemích mezi nejčastější nádorové onemocnění bílých krvinek, konkrétně B-lymfocytů.
„Leukemické buňky velmi dobře vnímají signály ze svého okolí a právě mikroprostředí kostní dřeně, lymfatických uzlin a dalších orgánů ovlivňuje například intenzitu jejich dělení, může také napomoci vzniku nemoci nebo přispívá k odolnosti rakovinných buněk vůči léčbě,“ přiblížila problematiku svého výzkumu Vojáčková.
V práci se konkrétně zaměřila na bílkovinu, která má roli v signalizaci B-buněčného receptoru a jejíž množství v leukemických buňkách může být ovlivněno právě mikroprostředím lymfatických orgánů.
„Předpokládali jsme, že hladina této bílkoviny v leukemických buňkách se působením signálů z mikroprostředí zvyšuje. Ale ukazuje se, že jde o hodně složitý proces a její hladiny jsou regulovány několika ději zároveň,“ uvedla čerstvá doktorandka s tím, že tématu se dál věnuje konzultant její magisterské práce Václav Šeda.
Sama se aktuálně zaměřila na další téma související s chronickou lymfocytární leukemií. Zkoumá, jak leukemické buňky překonávají účinek jednoho z využívaných léků, který vyvolává jejich vyplavení z lymfatických orgánů do krevního řečiště.
„Lék blokuje pro buňku důležitou bílkovinu, ale leukemické buňky zřejmě dokáží najít cestu, jak jeho působení obejít. Hledáme tedy, jak to dělají, abychom mohli zablokovat i tento jejich náhradní postup. Pak by se dala vytvořit kombinace léčiv, která by už rakovinné buňky mohla zničit trvale,“ uvedla Vojáčková.
Práce v laboratoři je jako pěstování květin
S prací v laboratoři se seznámila během bakalářského studia na ústavu histologie a embryologie. „Při dalším studiu jsem ale chtěla zkoumat nejen buněčné linie udržované v laboratořích, ale také čerstvé buňky od pacientů. Našla jsem si proto laboratoř v Ceitecu, která s nimi díky úzké spolupráci s Fakultní nemocnicí Brno pracuje.“
Líbí se jí především různorodá práce v laboratoři. „Je to podobné jako pěstování květin, o buňky se staráte, různými způsoby je ovlivňujete, sledujete, co funguje a co naopak ne. Je to zajímavá práce,“ ukazuje Vojáčková, že laboratoř není jen rutinní činnost. Tráví v ní v průměru padesát hodin týdně.
Na doktorátu si může lépe plánovat čas, protože už nemá tolik školních povinností. Pomáhá například s přípravou biologické olympiády pro středoškoláky a ještě na magisterském studiu pracovala v centru Bioskop, které na Muni nabízí přírodovědně zaměřené kurzy na školáky i širší veřejnost.
Je zatím v prvním semestru doktorského studia, a zatím nemá tak ještě přesnou představu, co by chtěla v budoucnu dělat. „Mám pocit, že kariéra ve vědě je hodně nejistá věc a člověk kromě toho, že ho baví práce v laboratoři, potřebuje ještě řadu dalších schopností. Molekulární biologie je však perspektivní obor a určitě se v něm dá najít smysluplné uplatnění v akademické sféře i mimo ni,“ dodala.
