Medičky Zuzanu Špačkovou a Terezu Ondráčkovou a molekulární bioložku Karolínu Kryštofovou spojuje zájem o duševní poruchy, které jsou často opomíjeny nebo odsuzovány. Právě to se snaží změnit výstavou Příběhy bláznovství, která už rok objíždí Česko a nedávno v Brně odstartovala druhou sezonu.
„Celý nápad vznikl tak, že jsem se potkala s Kájou v jedné medicínské neziskové organizaci. Jako svoji maturitní práci vyráběla na téma psychiatrických onemocnění grafiky, které se mi moc líbily,“ představuje vznik projektu Tereza. Společně si proto řekly, že grafiky vystaví.
„Povedlo se nám sehnat peníze od Spolku absolventů a přátel Masarykovy univerzity a mohly jsme na tom začít pracovat,“ doplňuje. Z původních čtyř maturitních grafik se tak mohlo postupem času stát rovnou deset. „V té době se mi ale smazal disk na počítači, takže jsem nakonec musela dělat všechno znovu,“ směje se Karolína.
K jednotlivým výtvarným kusům navíc chtěly medičky přidat i popisy nemocí a příběhy pacientů. V té době se k nim připojila Zuzana.
„Přišlo mi to jako skvělá příležitost, jak téma dostat do veřejného prostoru. Čím víc se bude mluvit o duševním zdraví a nemocech a čím víc nám to bude připadat jako něco normálního, tím spíš lidé nebudou mít tendence se za to stydět a vyhledají pomoc,“ říká Zuzana s tím, že je ve společnosti velký problém jak se stigmatizací okolím, tak se sebestigmatizací samotného pacienta, který sám sebe často považuje za slabého.
Karolínu k malování duševních nemocí vedl dlouhodobý zájem o psychiatrii. „Hodně jsem čerpala ze svých zkušeností a spoléhala na to, že mám empatii, díky níž se můžu do nemocných vcítit,“ popisuje svoji metodu grafička, která takto ztvárnila třeba mentální anorexii, depresi, Aspergerův syndrom nebo paranoidní schizofrenii.
„Pro spoustu lidí i mediků kolem mě je duševní onemocnění naprosto neuchopitelné a myslím si, že Kájino skvělé ztvárnění může k pochopení hodně pomoci,“ obdivuje práci své kolegyně Zuzana.
Výstava Příběhy bláznovství je tvořena jedenácti panely. Úvodní panel celé téma otevírá a závěrečný pak obsahuje kontakty, kde hledat pomoc v případě duševních obtíží, případně co může člověk dělat, když má problémy někdo v blízkém okolí. Zbylých devět obsahuje různé diagnózy, přičemž každá z nich má svoji grafiku a text o nemoci, který je napsaný v „lidštině”, jak samy autorky říkají. Z druhé strany panelu je napsaný jeden nebo dva příběhy ilustrující základní prvky charakteristické pro zobrazované onemocnění.
„Našly jsme lidi, kteří byli o své nemoci ochotní mluvit a považovali to za důležité, takže díky tomu nemoc nevyznívá zbytečně negativně a jsou tam i pozitivní momenty,“ přibližuje Tereza. Karolína ale hodně bojovala s tím, aby nebyly grafiky vnímány jako romantizace duševního onemocnění. „Někdy se to popisuje jako něco záhadně krásného, je ale potřeba si pořád uvědomovat, že jsou to nemoci,“ vysvětluje Zuzana.
Výstava putuje po celém Česku. Třikrát byla v Brně, pak v Pelhřimově, v Třebíči, Zlíně, třikrát v Praze i v rámci odborných konferencí. Autorky plánují výstavu také v Bratislavě a snaží se obecně téma dostat i mezi lidi, kteří by se s něčím takovým normálně nesetkali. „Proto jsme vystavovaly třeba v brněnském nákupním centru Olympia nebo na pražském filmovém festivalu Na hlavu,“ doplňuje Zuzana.
Pro ty, kteří by chtěli svůj příběh šířit dál, teď autorky plánují vyrobit pohlednice, na něž bude moci každý svůj problém zvěčnit. „Lidé se o tom nesmí bát mluvit, protože duševní zdraví je stejně důležité, jako to fyzické,“ uzavírá Zuzana.
