S různými opatřeními spojenými s aktuální epidemickou situací, špatnou náladou a možností nákazy se rozhodly bojovat kreativně a s nadsázkou. Karolína Vernerová z Přírodovědecké fakulty MU a Helena Rozporková z Filozofické fakulty MU napsaly v reakci na vládní opatření ke zmírnění koronavirové epidemie, která zahrnují také nařízení ukončit ubytování studentů na vysokoškolských kolejích, dvě básničky. V nich vysvětlují, proč se nemohou vrátit domů a mimo jiné i tak žádají o výjimku, aby jim byl pobyt na kolejích povolen.
Básničky, ve kterých „prosí o stříšku“ nebo říkají, že „koleje si váží jako domova“, zaslaly obě studentky řediteli Správy kolejí a menz MU Kamilu Kulíškovi.
„Jsem z Prahy a celá moje rodina je nyní v karanténě, protože taťka byl pozitivně testován. Pro mě je opravdu možnost zůstat na kolejích a nevystavovat se riziku nákazy tou nejlepší možností,“ vysvětluje Karolína.
Helena by se domů na Třeboňsko mohla vrátit, v Brně by ale přišla o práci, ve které si přivydělává ke studiu. „Opustit koleje by pro mě ve finále možná znamenalo přerušit studium, protože by to moje maminka, která je samoživitelka, finančně neutáhla,“ říká Helena.
Obě děvčata bydlí spolu na pokoji už více než rok a také básničky, které doplnily k žádosti o výjimku, skládaly společně. „Vzniklo to tak, že Kája začala psát dopis panu řediteli, a po oslovení nevěděla jak pokračovat dál. Padlo pár rýmů, nasmály jsme se a najednou byly obě básničky na světě,“ popisuje vznik básnické prvotiny Helena. „Nejdřív jsme to nechtěly oficiálně poslat, jen třeba rozšířit mezi kamarády,“ doplňuje Karolína.
Ani jedna nečekala, že budou mít básničky takový úspěch, na svém Facebooku jednu z nich sdílel i rektor univerzity Martin Bareš. „Chtěly jsme prostě jen panu řediteli zpříjemnit den a pobavit ho při čtení e-mailů,“ dodává Karolína.
V diskusích na sociálních sítích jsou nyní chváleny za kreativitu, smysl pro humor, nadsázku i způsob zvládání stresové situace.
Karolína a Helena samozřejmě kromě básniček poslaly také oficiální žádost o individuální řešení a výjimku z nařízení vlády ČR ukončit ubytování studentů na vysokoškolských kolejích. „V oficiální žádosti obě studentky formulovaly závažné rodinné důvody, kvůli kterým se nemohou vrátit domů a setrvání na kolejích jim bylo povoleno,“ informoval ředitel Kulíšek.
Na kolejích se tak Karolína dál může připravovat na psaní bakalářské práce, obě studentky se pravidelně připojují k online výuce svých předmětů. „Je těžké zkoordinovat výuku a přednášky v jenom pokoji, ale zatím to zvládáme,“ dodávají studentky s tím, že za možnost zůstat na kolejích opravdu moc děkují.
Básnička Heleny Rozporkové
Vážený pane řediteli Kulíšku,
starosti mi leží na bříšku.
Včera mi od Vás přišla zpráva,
z které mě až rozbolela hlava.
Domů se totiž vrátit nemohu,
nepřipadá to vůbec v úvahu.
Mamka má na krku ještě dva bráchy,
a na dalšího člena ji už nezbývají prachy.
Proto chodím hodně do práce
a ztratit jí by nebyla legrace.
Musím tedy, pokud možno, zůstat v Brně,
a ve vaši pomoc a ochotu věřím, pevně.
Koleje si vážím jako domova,
a Kájinka je moje největší podpora.
S ní svůj semestr hravě zvládnu,
bez ní bych vydržela sotva pár dnů.
Prosím Vás tedy o udělení výjimky,
a předem Vám za to posílám své velké DÍKY.
Přeji Vám příjemný zbytek dne,
Helena Rozporková jméno mé.
Básnička Karolíny Vernerové
Vážený pane řediteli Kulíšku,
tímto Vás žádám o stříšku.
Můj táta má koronu,
nechce mě pustit do domu.
Máma to má nejspíš taky,
plus korony jsou plné vlaky.
Venku mi prší na hlavu,
dalo to velkou námahu.
Sehnat postel vedle Helči,
s ní je život mnohem hezčí.
Domů se mi příliš nechce,
koronu tam chytím lehce.
Dřív jsem v Praze žila hrdě,
Krizi však chci zvládnout v Brně.
Vstřícnost se Vám vrátí po letech
pánbůh Vám to oplatí na dětech.
