Oslovila je emeritní děkanka farmaceutické fakulty a stávající přednostka Ústavu chemických léčiv Radka Opatřilová s tím, že se můžou připojit k týmu dobrovolníků MUNI Pomáhá.
„Pomoc v očkovacím centru pak organizovalo brněnské Okresní sdružení lékárníků pod vedením Kateřiny Majznerové a lékárna Fakultní nemocnice Brno,“ upřesnila budoucí magistra s tím, že s dalšími studenty byla na výstavišti od března do konce srpna, kdy se očkovací centrum uzavřelo.
Úkolem studentů bylo připravit vakcíny k očkování. „Nejprve nás při odborném školení zaučili, jak se to má dělat. Museli jsme pak přivezené vakcíny naředit fyziologickým roztokem a poté je z jedné ampulky rozdělit do šesti dávek. Každý z nás měl přitom za úkol připravit denně 400 až 500 dávek, záleželo přitom na počtu lidí, kteří se zaregistrovali k očkování,“ uvedla Patricie s tím, že po přípravě prvních dávek se z práce stala víceméně rutina.
Studentka musela být stejně jako ostatní kolegové na place každý den v šest hodin ráno a dobrovolnická směna jim končila většinou kolem druhé či třetí hodiny odpoledne. Zpočátku byli ve směně tři studenti, později jejich počet stoupal podle počtu zájemců o očkování. „Když byla největší špička a denně se naočkovalo až pět tisíc lidí, tak nás tam v jedné směně pracovalo asi deset,“ vypočítala rodačka z Opavy.
V očkovacím centru přitom trávili i víkendy, kdy si však pro injekci přicházela v průměru tisícovka lidí, takže dobrovolníků nebylo na ředění vakcín tolik potřeba a mohli se tak vystřídat po dvojicích či trojicích.
Činnost v očkovacím centru byla pro Patricii náročná spíš psychicky než fyzicky. „Člověk musel každé ráno brzy vstát a dělal pořád tu stejnou práci osm až deset hodin a jelo to jak na běžícím pásu. Měli jsme půlhodinku obědovou pauzu, a když nás tam bylo víc, tak se i přestávka na jídlo nějak vykryla,“ řekla studentka.
Podle ní ředili hlavně vakcínu Pfizer a již naředěnou další vakcínu Moderna připravovali do injekčních stříkaček. Studenti pracovali v ochranných pláštích, respirátorech a rukavicích, které si pravidelně měnili a dezinfikovali ruce, stůl a celé pracovní místo.
Co se týká výuky, byly v té době zrušené přednášky a semináře a budoucím farmaceutům zůstala jen výuka online a práce v laboratořích, kam chodili podle možností zhruba třikrát do týdne. Přesto se Patricie průběžně učila, což jí při letošním podzimním obnovení prezenční výuky na Masarykově univerzitě hodí.
Možnost pracovat v kolektivu dalších studentů a dobrovolníků pro ni nicméně byla vítanou psychickou očistou po roce stráveném v lockdownu, kdy byla velká část populace zavřená doma.
„Člověk trávil čas mezi jinými lidmi, se kterými se bavil o běžných věcech, a nejen o covidu, i když ten byl pochopitelně hlavním tématem našich hovorů. Důležité však bylo, že člověk neseděl zavřený doma a nebyl izolovaný od okolního světa,“ uvedla Patricie Slaná.
Ta patří k příznivcům očkování a sama je naočkovaná. „Vybrala jsem si jako obor farmacii a vím, čím každý lék musí projít, než se vůbec dostane na trh. A je úžasné, za jak krátkou dobu stihli vyvinout vakcíny proti koronaviru. Je věc každého člověka, jestli se nechá naočkovat, ale myslím si, že pro kolektivní imunitu je očkování dobré. Studenti mají prarodiče a příbuzné a pokud chtějí chránit i je, tak by se určitě měli nechat naočkovat. I na přednáškách nás sedí třeba sto až sto padesát, takže je lepší zajít si na očkování,“ míní studentka farmacie.
Patricie v současnosti studuje ve čtvrtém ročníku magisterského studijního programu Farmacie na farmaceutické fakultě. A jak sama dodává, studium farmacie v Brně hned po maturitě na gymnáziu pro ni bylo první volbou, protože ji vždycky bavila chemie i další přírodní vědy. „Navíc Brno je pěkné studentské město, kde se dá s kamarády ve volném čase užít spousta zábavy a skvělých zážitků,“ vysvětlila Slaná.
