Joy totiž není jenom studentkou na University of Auckland, ale zároveň tam také pracuje na částečný úvazek na zahraničním oddělení. Jejím hlavním úkolem je motivovat studenty pocházející z menšin, aby vyjeli na studijní pobyt a získali mezinárodní zkušenost. Sama přitom mezi menšinové studenty patří – pochází totiž z Tongy.
„Už pátým a posledním rokem studuju na Zélandu, ale vyrůstala jsem na Tonze, malém ostrovním království se zhruba sto tisíci obyvateli, které je vzdálené asi tři hodiny letu od Aucklandu. Patřím tak mezi menšinové studenty z Tichomoří, kteří pocházejí z ostrovů a zemí v Oceánii. Do Aucklandu jsem se přestěhovala, protože to pro mě byla příležitost mít lepší budoucnost a získat lepší vzdělání, které budu moci vrátit našim komunitám a vesnicím,“ vysvětluje Joy.
Opora pro studenty z menšin
Ačkoli je Nový Zéland známý svou multikulturní rozmanitostí a je domovem mnoha etnik a různých národností, včetně studentů z Tichomoří a Maorů, původních obyvatel Nového Zélandu, stále tam existuje nepoměr v přístupu k příležitostem na systémové úrovni, což se týká nejen možnosti studia v zahraničí, ale i vstupu na trh práce.
Proto se místní univerzity snaží pomoci studentům z menšin začlenit se mezi ostatní. Aby byl začátek jejich studia co nejhladší, připravila pro ně univerzita v Aucklandu řadu podpůrných programů a aktivit. Kromě toho Joy velmi pomohla také Asociace studentů práv z tichomořských ostrovů (PILSA), díky níž se hned na začátku studia dostala do kontaktu s dalšími spolužáky z menšin a dodnes s nimi tráví hodně času.
PILSA se pro ni stala druhým domovem a díky ní má kolem sebe spoustu vrstevníků z tichomořských ostrovů, kteří jí pomáhají uspět ve studiu. V posledním ročníku studia práv se navíc stala jednou ze spolupředsedkyň asociace pro letošní rok a pomáhá vracet podporu nově příchozím studentům z Tichomoří.
Kromě své nové funkce v PILSA pracuje již více než rok také na zahraničním oddělení jako poradkyně pro maorské a tichomořské studenty, kteří chtějí vycestovat do zahraničí. Těch je na univerzitě v Aucklandu více než 16 procent a Joy jim radí se vším, co souvisí s jejich pobytem v zahraničí, od individuálních konzultací až po administrativní úkony při pomoci studentům se zabydlením. Tuto agendu dřív dělali její kolegové z většinové společnosti, ale časem se ukázalo, že úplně nefunguje, když mluví k menšině a motivují maorské a tichomořské studenty vyjet do zahraničí, a přitom do hloubky nerozumí jejich kultuře, rozdílnému pohledu na věc. Neměli totiž osobní zkušenost, jaké to je být součástí menšiny, aby dostatečně porozuměli obavám, které tito studenti ze zahraničního pobytu mají.
„Moc mě proto potěšilo, že naše univerzita zvolila velmi zajímavý přístup, jak motivovat studenty vyjet, a otevřela pracovní pozici, na kterou jsem se s nadšením přihlásila. A jsem moc ráda, že jsem ji nakonec i získala. Práce mě moc baví, i když je to docela výzva. Jako největší překážka se postupně ukázalo, že sama nemám zkušenost se studiem v zahraničí, kterou bych mohla studentům předávat. A tak jsem se letos v lednu vydala za studiem do Evropy až na Masarykovu univerzitu,“ popisuje Joy.
Být pozitivním příkladem
Sice se podobně jako řada dalších studentů bála jet přes půlku světa do neznáma a od pobytu ji odrazovali i rodiče žijící na Tonze, kteří považují i nedaleký Zéland za velkou dálku, ale nakonec se nenechala odradit. Možná i proto, že ji odjakživa lákalo cestování. A tak na tři a půl týdne vyměnila letní počasí na jižní polokouli za zimní Brno, kde v tu dobu bylo okolo minus šesti stupňů a sníh, který viděla poprvé v životě. „Pravou zimu jsem nikdy nezažila. Odmalička znám jen teplo, sluníčko a oceán. Ani v Aucklandu nikdy není sníh, tam je v zimě okolo 14 stupňů. Když jsem poprvé viděla padat sníh a zažila první koulovačku, bylo to něco úžasného. Ale musím říct, že jsem hned po příletu zjistila, že zima není nic pro mě,“ směje se studentka.
I tak je ale moc ráda, že se na krátkodobý studijní pobyt vydala a přála by si, aby na Brno měla víc času a poznala studentské město i na jaře a v létě. Také by ráda strávila víc času s ostatními zahraničními studenty z celého světa, které během krátkodobého studijního programu poznala. Věří ovšem, že je neviděla naposledy a že se v budoucnu budou navzájem navštěvovat. Nadšená byla i ze samotné zimní školy Human Rights and International Law, na níž už více než třináct let vyučují pedagogové z Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Na intenzivním kurzu Joy oceňovala především to, že mohla poznat, jak vypadají předměty a vzdělávání v Evropě. Nejvíc se jí na výuce líbilo, jak je interaktivní, a že díky mezinárodnímu složení třídy mohla získat nový pohled na svůj obor a zjistit, jak se k právu přistupuje v různých částech světa.
Není se čeho bát
„Jsem moc ráda, že jsem se odhodlala přihlásit na Masarykovu univerzitu, i když jsem se ze začátku bála vyjet do země, kde jsem nikdy nebyla a kde nemám ani žádnou rodinu. Ale musím říct, že mě Česko nadchlo. Taky jsem zjistila, že jsme si s Čechy i docela podobní, třeba ukázka místních folklorních tanců byla úžasná a hodně mi připomněla naši kulturu. Mile mě překvapili i samotní Češi. Na první pohled jsou sice dost uzavření, ale jakmile je blíž poznáte, zjistíte, že jsou vřelí a navíc i vtipní a neuvěřitelně sarkastičtí. Do našeho království na Tonze by perfektně zapadli,“ směje se Joy.
Největší radost má však z toho, že mohla na tak krátkou dobu vyjet za studiem do zahraničí a získat zkušenosti, které může předat svým vrstevníkům. „Teď se s nimi mohu podělit o své zážitky a ukázat jim, že se nemusí ničeho bát, ale naopak se toho mohou hodně naučit a zároveň poznat svět. Samozřejmě, že ať jsem kdekoli na světě, vždy jsem a budu menšinou a vždy budou existovat kulturní, náboženské a sociální rozdíly. Ale všechny tyto životní lekce vás naučí, že rozmanitost je důležitá, stejně jako je důležité mít otevřenou mysl i to, aby byl váš hlas slyšet. Zvlášť pokud pocházíte z menšiny,“ říká Joy.
