Zahraničních studentů je v Austrálii spousta. Ať už ti, kteří přijeli jenom na semestr, nebo ti, kteří zůstávají dlouhodobě. Jako tomu bývá většinou, držíme hlavně pospolu: chceme zažívat stejné věci, bavit se a dohromady cestovat. Za různorodou skupinku, která se kolem mě za posledních pár měsíců utvořila, jsem vděčná. Poznat jiné kultury, přístupy a názory takto zblízka se jednomu málokdy podaří.
Po snídani většina z nás vyráží do školy. Cesta na univerzitu trvá asi patnáct minut. Od kolejí nás vozí autobus, za který neplatíme.
První věc, které si pak člověk u protinožců všimne, je naprosto odlišná atmosféra na škole. Přátelská a neformální. S vyučujícími se navzájem oslovujeme křestními jmény a daleko víc než doma jsme tady vnímáni jako rovný rovnému. A pokaždé, když potřebujeme pomoci nebo poradit, jsou tu pro nás. Moje dnešní výuka začíná přednáškou o bezpečnosti a mezinárodních konfliktech. Vyučující je skvělý a jeho zápal pro věc bych si přála mít. Tempo výkladu také. Dnes už mě to tolik nepřekvapí a většinu informací pochytím, ale první týdny výuky byly zoufalství a chaos.
Ze školy rovnou na pláž. I to je Austrálie
Po přednášce přichází dvouhodinový seminář. Ve skupinkách každý týden diskutujeme nejrůznější světové bezpečnostní problémy. Dnes třeba to, jak zbavit Severní Koreu jaderných zbraní. Ačkoli je tento způsob výuky náročnější než ten, na který jsme zvyklí v Česku, má svoje výhody. Člověk nejenže získá spoustu nových znalostí, ale naučí se třeba taky argumentovat a poslouchat názory druhých.
Před dalším seminářem vyrážím na oběd. Celá jedna univerzitní budova je vyhrazená pouze pro restaurace a na výběr je toho tedy skutečně hodně. Se spolužáky si vezmeme jídlo a obědváme venku. V Austrálii je pořád slunečno, tak toho využíváme.
Odpoledne mě čeká předmět, kde se učím o australské historii a kultuře. Je rozhodně nejzajímavější z těch, které mám zapsané! Před pár měsíci jsem sem přijela s tím, že Austrálie leží někde daleko v oceánu a má souvislost s Británií: odjíždět budu ale se spoustou nových informací. Nejen díky předmětu, ale taky díky volnějšímu rozvrhu, který mi dovoluje po kontinentu cestovat a postupně ho poznávat.
Po přednáškách a seminářích pak trávím čas spolu s ostatními. Vyrážíme do centra města – zrovna dnes jsou tam stánky s jídlem a živá hudba – případně na pláž, kterou máme jen pět minut chůze od kolejí. Večer následně doháním povinnou četbu. Je jí dost, ale z FSS jsem na to relativně zvyklá.
Vyrazit na studijní pobyt by si za mě měl vyzkoušet úplně každý. A nebojte se vyrazit dál, pryč z Evropy. Otevírá to obzory jako nic jiného.
Partnerské univerzity
MU má kromě smluv s univerzitami v EU uzavřené smlouvy s více než 70 partnerskými univerzitami mimo unii. Studující díky tomu mohou vyjet třeba do Austrálie, Brazílie, Číny, Chile, Izraele, Japonska, Jižní Koreje, JAR, Kanady, Mexika či USA.
