Výstupy jeho výzkumu mohou posloužit jako praktický návod pro orgány činné v trestním řízení i při výuce, a proto vydalo nakladatelství MUNIPRESS jeho práci i jako vysokoškolskou učebnici.
„Nerad dělám věci, které jsou obvyklé, nerad dělám věci, které jsou jednoduché,“ odpovídá právník a v současné době advokát soukromé právní kanceláře na otázku, proč se po magisterském studiu na právnické fakultě rozhodl pokračovat v akademické dráze a Ph.D. studiu. „Dostal jsem prostor navázat na téma v oblasti trestního práva, kterým jsem se zabýval již v diplomové práci. Navíc v době, kdy jsem začínal s doktorským studiem a kdy se řešil zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, byla šance, že ve výzkumu přijdu s něčím přelomovým,“ vysvětluje Jan Malý s tím, že téma trestní odpovědnosti právnických osob byl pro něj příjemný kompromis mezi tím, co ho baví – trestní právo – a tím, čím se zabývá v advokacii – obchodním právem a občanskoprávními záležitostmi.
Práci lze prakticky použít třemi způsoby
Práce, za kterou obdržel ocenění na Masarykově univerzitě, není komentářem k celému zákonu nebo rozsáhlou prací, která řeší všechny jeho otázky. Jan Malý se soustředil na několik zásadních a problematických otázek. „Trestní právo vychází historicky ze specifika trestního práva fyzických osob. Najednou na konci 19. století někdo vymyslel s.r.o. a další formy právnických osob a trestní oblast, která byla doposud určena fyzickým osobám, jsme museli namutovat na odpovědnost právnických osob. Což je jednak složité a také u toho vzniká řada zásadních problémů – co trestat a za jakým účelem. Ani v akademické obci, ani na úrovni Evropské unie a jednotlivých zemí není na tuto problematiku jednotný názor,“ popisuje Malý.
Prakticky lze nyní jeho práci použít třemi způsoby: jako učebnici, která je psána čtivým způsobem, ale tak, aby neztratila svoji odbornost; jako pomůcku pro soudce a státní zástupce, kteří ve svých rozsudcích mohou vycházet z výzkumu práce; a za třetí při obhajobě právnických osob, obecně poškozených v trestním řízení při řešení kauz a trestných činů takzvaných „bílých límečků“. „Představit si pod tím můžeme kriminalitu už na té vyšší úrovni – tedy zpronevěru, dotační podvod, trestné činy s přesahem do veřejných zakázek. Ty případy většinou nejsou jednoduché, a navíc v nich figuruje řada obviněných. Jestli je to nebezpečná oblast? Jak pro koho. Pro mě jako advokáta úplně ne, ale pro ty podnikatele, kteří popsané trestné činy páchají, asi ano,“ dodává s úsměvem mladý právník.
Ocenění jsem nečekal, prostě jsem dělal to, co jsem dělat měl
Doktorské studium ukončil na Právnické fakultě Masarykovy univerzity loni v září, ještě předtím a při Ph.D. studiu složil s vyznamenáním advokátní zkoušky. A pracoval – nejdříve jako koncipient a následně jako advokát. „Doktorské studium může být pojato velkoryse a odpovědně, i když má student zaměstnání. Z mého pohledu je na právnické fakultě toto studium hodně přizpůsobitelné studentovi. Ano, existuje základní mustr doktorského studia, jeho výstupů a výsledků, ale lze ho přizpůsobit nastavení a možnostem studenta. Co bych radil zlepšit, je forma a administrativní zátěž při studiu. Chceme zkoumat, chceme dělat vědu, chceme učit a nechceme vyplňovat dotazníky, tabulky a cesťáky. Ale to bylo jen jedno negativum. Pozitiv Ph.D. studia je celá řada. A to hlavní je, že když máte výborného školitele, tak máte relativně dost prostoru, abyste si studium nastavil a zakousl se do něj podle potřeb výzkumu práce. Samozřejmě musí tam být důvěra, že toho student nezneužije, že nebude ležet s nohama nahoře a nic nedělat. Být dobrým doktorandem není o sezení v doktorandské místnosti. Teď už to mohu říct, v té místnosti jsem byl za celé studium asi dvakrát,“ dodává autor publikace, jejíž jeden výtisk skončil i na Ústavním soudu, a držitel ocenění za excelentní výsledky v Ph.D. studiu.
„Přiznám se, že ocenění jsem nečekal. Nepřipadal jsem si nijak výjimečně, prostě jsem dělal, co jsem dělat měl. Jen jsem k tomu asi vždy něco přidal, a jak i mraveniště se staví z malých dílků, tak i v mojí doktorské práci se asi podařilo poskládat něco, co zaujalo.“
Jan Malý se ve volném čase věnuje rodině, své dvouapůlleté dceři, sportu, hudbě a také svému nejčerstvějšímu koníčku – investování do nemovitostí. Má ale ještě jedno přání: stát se pedagogem na své domovské právnické fakultě. „Doufám, že to jednou – až to bude procesně a technicky možné – dopadne. Být externím vyučujícím je mým snem, ale opravdu jen externím. Advokacie je dravější a mě opravdu baví,“ dodává Malý.
