Koncept hry je jednoduchý: dostanete přiřazenou oběť a zároveň se vy sami stáváte hledanou kořistí někoho dalšího. Váš úkol? Vyřadit co nejvíce hráčů a nepodlehnout protivníkům. Svou oběť vypátráte pomocí poskytnutých indicií a šifer a ze hry ji vyprovodíte nenásilným dotykem bílé rukavičky.
Hra je zasazena do pozadí běžného života, takže svého „vraha“ můžete potkat prakticky kdekoliv. „Naučila jsem se podniky opouštět okny, na návštěvy chodit přes sklep,“ popisuje svou obrannou strategii nejúspěšnější loňská hráčka Anna. Přestože téma hry odkazuje na podsvětí, všechny konfrontace jsou pouze symbolické, respektující pravidla fair play.
Hra trvá pět týdnů a záleží jen na vás, kolik času jí věnujete. Úspěch nezávisí jen na investovaném čase, ale také na důvtipu, schopnosti získávat informace a samozřejmě na štěstí. Ve výsledku mohou mít sváteční hráči na kontě víc zářezů než ti, kteří si ze sledování obětí udělají „vedlejšák“.
„U mě to bylo kromě sledovaček taky o konexích. Postupně jsem zapojovala kamarády a nakonec i svoji mámu. Nakonec to byly jedny z mých nejintenzivnějších týdnů v Brně vůbec a podobnou zkušenost za sebe rozhodně doporučuji,” říká Anna a dodává, že s některými bývalými rivaly se kamarádí doteď. Hráči se spolu nesetkávají pouze při samotném lovu, ale i na společenských srazech, kde panuje klid zbraní. Loni si tak mohli například užít soukromé promítání v kině Art nebo pokerový večer.
Podle psychologů tento typ her rozvíjí strategické uvažování, pozornost a schopnost spojovat informace a rychle se rozhodovat. „Současně může posloužit k vytržení z denní rutiny jako jiná forma odpočinku. Dospělí mají ke hrám přirozeně blízko. Touha hrát si nás v dětství neopouští, jen je udušena povinnostmi běžného života a představou, co by dospělý měl dělat a jaké by měl mít koníčky,” objasňuje psycholožka Markéta Došková.
Pokud vás Mafie Brno zaujala, stačí se zaregistrovat se na webových stránkách a vyplnit svou hráčskou kartu. Následně dorazíte na sraz, kde si vyzvednete informace o své první oběti.
