Prostory Music Labu zpestřila na konci listopadu debata MediCafé se dvěma významnými osobnostmi z oblasti péče o psychické zdraví – primářem Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Brno Pavlem Theinerem a klinickým psychologem a přednostou Ústavu lékařské psychologie a psychosomatiky Lékařské fakulty MU Miroslavem Světlákem. „Cílem bylo zvolit aktuální a zároveň atraktivní téma, v jehož rámci bychom mohli edukovat a bořit stigmata,“ odůvodnila výběr problematiky ADHD hlavní organizátorka a zároveň moderátorka akce Ema Záleská z týmu IFMSA CZ Brno.
„Dnes považujeme ADHD za neurovývojovou poruchu. Jako ostatní psychiatrické poruchy je definována fenomenologicky, tedy podle příznaků. Přináší problémy do života, a právě v tomto kontextu může být diagnostikována. Člověk je nepozorný, může být impulzivní a hyperaktivní,“ shrnul úvodem téma večera primář Theiner. Pro mnohé posluchače mohlo být překvapením, že se porucha dědí. Podle jedné studie dokonce s nejvyšší pravděpodobností hned po tělesné výšce.
Porucha pozornosti spojená hyperaktivitou zásadně ovlivňuje kvalitu života. Jejími průvodními projevy jsou podle Světláka zejména neschopnost plánování, ztížená orientace ve složitějších situacích, zapomínání, nedochvilnost, problémy na pracovišti či utrácení. „Ráno takového dítěte vypadá tak, že si začne oblékat jednu ponožku, pak si kousne snídaně, nato vloží knihu do tašky a nasadí si druhou ponožku,“ zdůraznil Theiner obtíže s neefektivním řazením činností.
„ADHD se týká primárně dětí“, to je tvrzení, na které můžeme ve veřejném prostoru často narážet. Je pravdou, že nejčastější výskyt je v dětském věku, a z neurčitého důvodu častěji u chlapců. S jistotou ale můžeme říct, že příznaky se přenášejí i do dospívání a dospělosti. Příliš zaškatulkovaný je rovněž obraz neposedného zlobivého chlapce, stejným onemocněním však trpí i dívky. „U holčiček je to spíše ADD. Bývají zasněné, nepozorné, zapomínají. Není tam taková externalizace, ale může být,“ vysvětloval Světlák, podle něhož symptomy poruchy fluktuují a významně odráží, jak se mění okolní podmínky. Intenzita tak může být v průběhu života různá.
ADHD prožívá „boom“, hojně se o ní diskutuje a narůstají počty pacientů. „Nedošlo k žádné genetické změně. Jen padá stigmatizace, přibývá odborníků a mění se společnost – potřebujeme různá potvrzení, například na čas navíc při testu,“ pronesl Světlák a posteskl si, že mnohdy potřebujeme „papír od doktora“, aby se k nám někdo choval lidsky a přijímal nás takové, jací jsme.
Kdo na MediCafé přišel, aby se dozvěděl, jak proti ADHD bojovat, získal naději. Dle Theinerových slov je klíčové pracovat na konkrétním problému, na vše totiž existují kompenzační mechanismy. Také radil, jak můžeme pomoci lidem, kteří se s poruchou potýkají: „U dětí hraje roli struktura prostředí, pravidelnost, domácí rituály. Pomáhá jim externí paměť. U dospělých je třeba být trpělivý, a pokud souhlasí, připomínat jim společné schůzky.“
V druhé části večera byl také prostor pro dotazy z publika a otázky položené prostřednictvím online platformy. Převážná část dotazů byla od studentů lékařství a zaměřovala se na oblast medikace, která je neobvykle úspěšná, a komorbidit, tedy dalších onemocnění, která se vyskytují současně s touto poruchou. Jeden z návštěvníků, povoláním psychiatr, upozornil na užívání nelegálních návykových látek, stimulantů, jako „léčby“ ADHD, a důrazně varoval před takovýmto chováním.
Medicafé si již po několikáté nenechal ujít student medicíny Martin Kučera, který si tentokrát odnesl nový pohled na diagnózu: „Na ADHD se nedá nahlížet jen jako na nevyléčitelnou chorobu, ale na něco, s čím jsme schopni pracovat a žít.“
České zdravotnictví se potýká s nedostatkem psychiatrů, s tím se snaží bojovat iniciativa 100 ročně, s níž IFMSA CZ Brno na této besedě spolupracovala. „Moderní psychiatrie je na vrcholu pyramidy. Každý máme psychiku a trápení. Každá somatická nemoc mění naši psychiku. Expert na duševní zdraví by měl být součástí jakéhokoliv týmu,“ motivoval ke studiu psychiatrie Theiner.
O besedu byl enormní zájem a kapacita klubu nestačila. K dispozici byl však stream, který sledovalo na dálku přes 90 lidí. „Bojovali jsme s prostory, nečekali jsme až takový zájem z řad studentů i širší veřejnosti. Dohromady sledovalo akci okolo 200 zájemců,“ dodala Ema Záleská.
