Než začala ruská invaze na Ukrajině, chystala se Taisiia zrovna nastoupit do prvního ročníku práv na Užhorodskou národní univerzitu. Její rodiče se ale báli dopadů války a z bezpečnostních důvodů se proto rozhodli, že bude lepší, když nakonec odjede studovat do zahraničí. A tak se v rámci speciálního přijímacího řízení pro ukrajinské studenty přihlásila na Masarykovu univerzitu.
„Právnický titul z jedné země vás k ní velmi silně váže, protože se většinou učí právní systém a legislativa té konkrétní země. Právě proto jsem v Česku místo klasického práva zvolila mezinárodní obchodní právo. A vzhledem ke globálnímu dění jsem se přihlásila také na politologii a mezinárodní vztahy. Teď je opravdu vhodné něco o geopolitice vědět. Kromě toho ale také dálkově studuju práva na ukrajinské univerzitě, na čemž trvali mí rodiče – chtěli, abych měla jistotu v podobě ukrajinského diplomu pro případ, kdybych už v Česku nemohla pokračovat ve studiu, nebo kdyby se situace změnila,“ vysvětluje studentka.
Můj život je škola, škola a zase škola
Na Masarykovu univerzitu Taisiia nastoupila do programů vyučovaných v češtině, což pro ni bylo náročné hlavně na začátku. I když v létě absolvovala čtyřměsíční intenzivní kurz češtiny, její úroveň jazyka prý byla pořád na nízké úrovni, takže první semestr nebyl žádná hračka. Také pro ni bylo obtížné se spřátelit s místními studenty – kvůli jazykové bariéře i kvůli tomu, že nevěděli, jak s ukrajinskými studenty jako s válečnými uprchlíky mluvit. Po dvou letech už je to ale jinak a v současnosti má více českých kamarádů než těch z Ukrajiny. Díky tomu se hodně zlepšila v češtině a dnes bez problémů rozumí a mluví česky.
I tak je pro ni ale studium čtyř oborů náročné a říká, že žije striktně podle rozvrhu. „Každé ráno vstávám v sedm hodin a dvacet minut cvičím jógu. Pomáhá mi to naladit se na nadcházející den a cítit se svěží. Během přednášek se snažím být velmi pozorná a nenechat se rozptylovat, abych získala co nejvíce informací. Vím, že později už nebude moc času, protože mě čeká spousta dalších praktických úkolů a literatury k přečtení. Mezi přednáškami obvykle sedím v knihovně. Obecně platí, že když mám volný čas, téměř vždy ho trávím nad učením. A večer před spaním poslouchám přednášky z užhorodské univerzity. Takže můj život je škola, škola a ještě jednou škola. Ale opravdu mě to baví,“ popisuje studentka.
Přiznává, že občas pociťuje vyčerpání a únavu z neustálého hledání dokonalosti. „Někdy mám pocit, že můj život je maraton, kde musím pořád někam běžet, abych se udržela na trati. Občas, když se mi nedaří, mám chuť se vrátit domů. V regionu, odkud pocházím, se všichni znají. Je tam pocit komunity a sounáležitosti se společností, kdežto tady je každý spíš sám za sebe. Věřím, že až studium dokončím, vrátím se zpátky domů na Ukrajinu a budu pomáhat budovat novou zemi. Česku a Masarykově univerzitě ale zůstanu navždy vděčná za veškerou pomoc a poskytnuté příležitosti,“ říká studentka.
Rozhovor se studentkou původně vyšel ve Stisku, cvičném médiu pro studenty žurnalistiky na FSS MU.
