Letošní Zapíjení Caesara se uskutečnilo ve čtvrtek 13. března v Restauraci U Lucerny. Každoroční setkání není jen připomínkou zavraždění Gaia Julia Caesara (k atentátu došlo 15. března roku 44 před Kristem při zasedání senátu v Pompeiově curii), váže se k ní i program se scénkami a vystoupeními završený debatováním nejen u piva, kdy mají zúčastnění možnost poznat se i jinak než ve školních lavicích. Akci uspořádalo nové vedení Studentského spolku při Ústavu klasických studií, které se úkolu zhostilo výborně. Rozhodlo se spojit síly s divadelním spolkem Titivillus, působícím rovněž při ústavu, a společně napsali, secvičili a sehráli krátké představení humorně zobrazující vybrané výjevy z Caesarova života, přičemž vše odstartovala právě Caesarova smrt.
„Chtěli jsme nějakou neformální akci, jako je podzimní pasování prváků, jen na jaře. Podzim jsme tematicky zasvětili Saturnáliím a výročí Caesarovy smrti nám přišlo jako vhodný jarní ekvivalent,“ vysvětluje vznik akce Lenka Josefína Sládková, která už čtvrtý semestr studuje v programu Řecká a latinská studia.
Představení bylo sehráno na začátku akce a Caesar se nedožil ani třicáté vteřiny. Herci v humorné nadsázce ztvárnili Caesarovo unesení piráty, které se skutečně událo během jeho mládí, vnitřní fungování prvního triumvirátu, mocenského seskupení G. J. Caesara, Pompeie Velikého a Marca L. Crassa mezi lety 60–53 př. Kr., a také Caesarův ne zrovna šťastný rodinný život s Kleopatrou a jejich synem Kaisarionem.
Scény byly paralelně sehrávány a předčítány jako jednotlivé zápisky z Caesarova deníku postavou náhodného kolemjdoucího. Díky dvojímu způsobu vyprávění stejných událostí docházelo ke vtipným konfrontacím Caesarova velkolepého podání vlastní minulosti s ne zrovna hrdinskou realitou. Na představení tak bylo možno vidět Caesara, který, aby se vysvobodil ze zajetí, daroval pirátům kromě námořní flotily také Kleopatru, rozčileného Pompeia s Crassem, na nichž zůstaly Caesarovy dluhy v římských hospodách potom, co utekl dobývat Galii, nebo rodinnou hádku Caesara s Kleopatrou, které musí ustrašený Caesar vysvětlit, proč netráví čas s malým Kaisarionem a proč ho s ním brzy nebude trávit ani ona.
„S Caesarovým životem i tvorbou jsme na ústavu všichni dobře seznámení,“ vysvětluje motivace vzniku hry jeden z autorů, Filip Pavel Dvorský, student 2. semestru magisterského programu Latinský jazyk a literatura středověku. „Proto jsme pro představení vybrali několik intimnějších událostí z jeho života a dialogy jsme postavili na interním humoru, který je nám na ústavu všem dobře srozumitelný.“
Na otázku, jestli je náročné každý rok psát hru se stejným námětem, odpověděl: „Obtížné to určitě je. Zabíjení Caesara už je tradiční součástí představení, a to je určité tvůrčí omezení. Letos nás ale napadlo ho zabít hned na začátku a orámovat hru četbou z jeho fiktivního deníku. Konfrontací dvou pohledů na stejnou událost jsme chtěli oživit naše společné vzpomínky na povinnou četbu Caesara během studia,“ dodal.
Hra byla obecenstvem přijata s nadšením a po dlouhém potlesku ve společnosti pokračovalo až do pozdních hodin hlučné, opojné a čím dál tím opojenější veselí. „Na Zapíjení Caesara jsem už poněkolikáté. Dobře se tam pobavím a vždycky se těším, jakou novou scénku vymyslí. Tentokrát se mi jejich vystoupení líbilo nejvíc,“ zhodnotila zážitek Kateřina Hubáčková, studentka programu Řecká a latinská studia.
Autor článku je studentem filozofické fakulty a stážistou studentské redakce Magazínu M.
