Může to být vysvobození, ale také past. Hotové státnice, obhájená práce a diplom na cestě jsou sice satisfakcí za probdělé noci při učení, jenže je rychle může vystřídat pocit prázdnoty.
Konečně to mám za sebou a čeká mě svoboda – zřejmě první myšlenka, která následuje po vykonané závěrečné zkoušce, jíž se ukončuje studium nebo přinejmenším jeho část. Postátnicový stav se však z euforie může rychle přeměnit na nostalgii po zdravé dávce napětí a stresu. Vrchol, kolem kterého se dosud všechno točilo, byl zdolán a dalším dnům chybí podstatná náplň. Režim se ze dne na den změnil a najednou je volna příliš.
Krátce po svých bakalářských státnicích to potvrzuje Tomáš Hrábek. „Hledám práci a flákám se. Momentálně mi to ještě vyhovuje, protože potřebuju trochu oddychu, ale už brzo mi to začne lézt na nervy,“ popisuje.
Pro někoho sice může jít o vytoužené období, kdy si namísto odborných textů a skript konečně přečte obyčejnou knihu nebo se podívá na béčkový film, jenže ani lelkování nebaví pořád. „Po státnicích mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že je po všem. Najednou jsem si mohla jen tak lehnout do trávy a listovat časopisem nebo si přečíst nějakou knížku,“ vypráví o pocitech po svých závěrečných zkouškách na pedagogické fakultě Petra Drahorádová.
Sama ale přiznává, že neví, na jak dlouho by ji to dokázalo zabavit. „Naštěstí jsem se krátce po státnicích dozvěděla o přijetí do magisterského studia. Objevila se tak vidina dalšího učení a dlouhých probdělých nocí. Jak to ale bude po magisterských státnicích, to je otázka,“ směje se.
Ztracené studentské výhody
Studenti si po státnicích většinou začnou rychle uvědomovat, o jak četné výhody najednou přichází. A nemusí jít jen o slevu na jízdné městské hromadné dopravy. „Vlastně bych si skoro nevšimla, že jsem školu ukončila. Pracovat jsem začala dva týdny před státnicemi a práce mě stresovala možná víc než samotná zkouška. Hlavní změnou ale bylo, když jsem v neděli zjistila, že budu muset vařit – v menze už mi pizzu za přátelskou cenu neprodají,“ říká Eva Chmelařová, která na konci května ukončila studium na právnické fakultě. Klasické studijní kocovině se tedy vyhnula novým zaměstnáním, na druhou stranu ji ale mrzí, že už si neužila prázdniny.
Se státní závěrečnou zkouškou totiž škola své odchovance s úsměvem vyprovodí a ti postupně zjišťují, co všechno jim dávalo krytí statutem studenta. Najednou se o sebe musí postarat sami a dopadne na ně tíha tvrdé reality při běhání po úřadech. Pro spoustu lidí je tak nejlepším řešením sbalit batůžek, odjet na cestu po vzdálených krajinách a užít si své poslední dlouhé léto před zahájením pracovního života.
„Už v době studia jsem pracoval, takže můj přechod do zaměstnání byl velmi plynulý. Den po státnicích jsem ale i tak odcestoval a tři týdny jezdil po Evropě, abych si vyčistil hlavu. Pak jsem nastoupil zpět do práce,“ vzpomíná Lukáš Matějka, který před několika lety ukončil na Masarykově univerzitě studium informatiky a podnikového hospodářství.
Po posledních velkých zkouškách je podobná obroda mozku téměř žádoucí. Pestré cestovatelské zážitky navíc potvrdí, že život se nedělí pouze na období před státnicemi a po nich.
