Stohy různých dokumentů a právních norem prozkoumali za poslední měsíce studenti, kteří se v březnu zúčastnili finále mezinárodní soutěže zaměřené na právo mezinárodního obchodu a rozhodčí řízení Willem C. Vis International Commercial Arbitration Moot.
Jistě, něco takového by mělo patřit ke standardní přípravě každého mladého právníka, oni si ale dobrovolně přidali další práci.
A vyplatilo se. Trojice studentů Právnické fakulty MU Michal Feigler, Martin Šlampa a Jiří Uhříček si díky podpoře zbytku týmu odnesla ceny za výkon v ústním kole simulovaného rozhodčího řízení. A bodovaly i celé týmy. Ten, který bojoval v Hongkongu, skončil 28. z 93 družstev. Studenti, kteří vyjeli do Vídně, pak na 68. místě z 290 týmů, což je zatím nejlepší výsledek české právnické fakulty v historii klání.
Michal Feigler už byl na soutěži dokonce podruhé. „První rok vás k přihlášení vede touha poznat něco nového a udělat něco pro svůj životopis. Ve druhém roce už se hodně projevuje ctižádostivost, člověk chce překonat sám sebe,“ říká Feigler, jemuž se na soutěži líbí, že si právo může zkusit v praxi a tak, jak mu to běžná výuka neumožní.
Což ale není jen tak. Právo mezinárodního obchodu, jehož znalosti jsou pro klání potřeba, se na českých školách běžně neučí. „U nás na fakultě je to například jednosemestrální předmět,“ podotýká Feigler.
On a jeho kolegové však potřebovali načíst veškerou dostupnou českou i zahraniční literaturu a také rozhodnutí od různých soudů a tribunálů. „Když stojím před soutěžním tribunálem, můžu si něco myslet, ale to pro ně není argument. Argument je, když řeknu, že v určité věci nějaký soud rozhodl tak a tak,“ zdůrazňuje student.
Příprava na moot court znamená zároveň velmi intenzivní trénink angličtiny. Psaní memorand a jejich následná obhajoba dostávají mladé právníky na novou úroveň studia cizího jazyka. „Mnoho lidí se pak dostává do mezinárodních firem a tam budou tuto formu angličtiny používat každý den. Jako příprava na budoucí povolání je to ideální,“ říká mladík, jehož v tomto semestru čekají závěrečné státnice.
Znamená to, že se mu teď pracovní nabídky jen pohrnou? Podobné myšlenky student práv krotí. „Že by přistávaly na stole jedna za druhou, to tedy ne. Jestli se ale něco člověk naučí, pak rozhodně schopnost prodat sám sebe, a to je věc, kterou určitě využijeme,“ domnívá se Feigler a mluví také o tom, jak se mu otevřely nové obzory.
Jestli běžný student práv vidí tři hlavní možnosti, jak se s čerstvým diplomem v ruce uplatnit, on jich podle vlastních slov vidí minimálně pět. Baví ho mezinárodní obchod a láká myšlenka stát se rozhodcem, byť v Česku má toto odvětví špatnou pověst kvůli tomu, že firmy občas alternativní řešení sporů zneužívají. „Přitom je to velká škoda, takové řešení je totiž rychlejší a levnější,“ uvádí Feigler.
