Do Radia R přišel poprvé jako host dělat rozhovor o beatboxu, kterému se věnoval se skupinou Mikekeepers. Tehdy ho ještě nenapadlo, že od letošního jarního semestru celé rádio povede. Jan Rezek je student ekonomicko-správní fakulty, který měl dostatek odvahy zareagovat na výzvu na Facebooku stát se historicky prvním station managerem Radia R.
Pocházíš z Jihočeského kraje. Co tě přivedlo na Masarykovu univerzitu?
Už zhruba od patnácti let, když jsem začal přemýšlet o studiu na vysoké škole, jsem chtěl do Prahy. Studovala tam sestra a já věděl, že se tam nudit nebudu. V posledním ročníku gymnázia se ale mé zájmy náhle otočily na Moravu do Brna. Hlavním důvodem možná byla ta moravská mentalita. Přátelská, srdečná a klidnější než ta pražská. No a potom už to byla jasná volba. Věděl jsem, že Masaryčka má dost silnou tradici a zvučné jméno, alespoň tady v Česku.
Ke studiu sis vybral hospodářskou politiku, mimo školu se věnuješ marketingu. Proč ses rozhodl zkusit štěstí ve studentském rádiu?
Baví a zajímá mě toho strašně moc. Asi proto jsem se přihlásil na konkurz. Byla to pro mě obrovská výzva. No a abych byl úplně upřímný, tak to byla výzva i pro moje ego. Potom už nebylo cesty zpět.
Při volbě na pozici station managera jsi musel vystoupit před řadou lidí, kteří v rádiu dlouhodobě působí, v konkurenci dvou dlouholetých moderátorů rádia. Co se ti tehdy honilo hlavou?
Spíš než jací kandidáti stojí proti mně, mě zajímalo, co na mě řeknou ti, co budou volit. Pamatuji si, že jsem se hrozně bál otázky z publika, na kterou nebudu znát odpověď, protože o rádiu jsem toho příliš nevěděl. Taková otázka nakonec i přišla – s jakou firmou bych rádio nikdy nespojil. Po vyštěknutí spíše do vtipu mířené odpovědi, že bych nenavázal partnerství s vyhlášeným brněnským veselým domem, opravdu přišla chvíle, kdy jsem netušil, co říct.
Nakonec jsi ale vyhrál. Jaké byly první pocity, když jsi to zjistil?
Sevřel se mi žaludek, poprvé mi došlo, do čeho jsem se to pustil. Pak ale přišla obrovská radost. Člověk se nestává manažerem každý den. Hlavou se mi honily představy, co udělám jako první a jak mě lidé přijmou.
Uspěl jsi s ambiciózními plány – zvednout poslech, zlepšit jeho prezentaci rádia navenek i komunikaci uvnitř. Co se ti zatím podařilo splnit?
To byla tehdy hodně optimistická představa. Ne, že bych se teď cílů nedržel, ale po půl roce v rádiu už věci vidím trochu jinak. Došlo mi, že na zavedení novinek nestačí jedna porada a pár papírů s popisem, jak to bude. Radio R je speciální druh živého organismu, kde je potřeba věci zavádět jinak než jinde. Hlavní pro mě od začátku byla propagace. Rádio má co nabídnout – má řadu kvalitních pořadů, některé dokonce téměř na profesionální úrovni a podle mě je velká škoda, že o tom není tolik vědět. Jenže spousta věcí v rádiu není dotažená do konce. Proto jsem se nejdřív zaměřoval spíš na stabilizaci vnitřku rádia. Cíle se nezměnily, jenom se obrátila jejich priorita.
Čeká nás něco z těch plánů jako novinka pro aktuální semestr?
Většina novinek se bude týkat interního chodu rádia, což posluchač asi nezaregistruje. O čem už ale určitě uslyší, tak to budou akce pořádané Radiem R. Ujasnilo se, jakým směrem rádio posunovat. Z Radia R uděláme značku, o které bude každý vědět, že stojí za exkluzivními akcemi.
Letos tě čeká bakalářská práce. Jaké jsou tvé další plány?
Chtěl bych zkusit studium v Dánsku. Je tam vynikající systém školství a navíc tam prý žijí nejšťastnější lidé na světě. Pokud tedy zakončím své bakalářské studium. Nejtěžší předměty se mi nahrnuly na poslední dva semestry, takže jsem se musel učit i o prázdninách, abych si sen splnil.