Začínající semestr dovede Brno změnit k nepoznání. Poloprázdné ulice se najednou zaplní tak, že se jimi občas prochází jen těžko. Totéž platí i pro pokoje a chodby na kolejích. Mimochodem, věděli jste, že studenti před lety bydleli také přímo na jedné z fakult?
Zmíněná kolej měla adresu Gorkého 14, sídlila tedy přímo v areálu filozofické fakulty. „Koleje byly zřízeny v roce 1955 a ubytovávalo se na nich až do roku 1980. Vešlo se na ně až sto studentů,“ přiblížil dnes už nevídanou možnost studentského bydlení Jiří Pulec, ředitel Archivu Masarykovy univerzity.
Historie brněnských kolejí je vůbec barvitá. Když univerzita v lednu roku 1919 vznikla, potýkala se s nedostatkem místa pro výuku i pro ubytování studentů. Tehdy to však ještě tolik nevadilo. „Před válkou bydleli studenti spíš v podnájmech, v soukromí. Koleje byly vnímány jako alternativa pro ty chudší. Masověji se začaly využívat až po válce,“ vysvětlil Pulec.
Především po vzniku Masarykovy univerzity ovšem bylo jasné, že míst pro přespání studentů bude potřeba čím dál víc. Potíže částečně vyřešilo vybudování Kounicových kolejí v Žabovřeskách, které dnes obývají posluchači Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Rozsáhlý areál vznikl díky dobročinnosti hraběte Kounice, který daroval v roce 1908 „nemajetnému českému studentstvu“ budovu, v níž dnes sídlí rektorát Masarykovy univerzity. „Budova, které se říká také Kounicův palác, tehdy sloužila jako činžovní dům. Z jeho výnosů se postavily v roce 1923 Kounicovy koleje a o několik let později ještě dívčí dům,“ popsal Pulec.
Ano, dívčí, koleje se totiž dlouhá léta dělily na chlapecké a dívčí. Výhradně pro něžné pohlaví byly například ty, které se nacházely ve Starobrněnském klášteře.
Mluví-li se o Kounicových kolejích, studenty Masarykovy univerzity to svádí zaměňovat je s kolejemi stojícími kousek od Moravské zemské knihovny. Ty jsou však o o hodně mladší, studentům slouží od 60. let minulého století. Když se otevíraly, byla to událost. Budova měla na svoji dobu ohromnou kapacitu přes tisíc lůžek a velice moderní vybavení. Bydlet v ní chtěl téměř každý. „Koleje na tehdejší Leninově ulici stály 50 korun, což bylo tenkrát hodně, ale pořád nesrovnatelné s cenami podnájmů. Brňané se na studentech vždycky snažili vydělat, takže chtěli 200 i 300 korun,“ zavzpomínal Pulec.
Právě zbudování kolejí na Kounicově a na Vinařské ulici mohlo za to, že skončilo bydlení v areálu filozofické fakulty. Místa, která studenti obývali, se ale obecně často měnila. Před lety dojížděli studenti do školy třeba i z Líšně, a když se v 70. letech uvažovalo o stavbě kampusu v Bohunicích, už se plánovalo, že jako předvoj budoucího vzdělávacího areálu vznikne kolej na Kejbalech.
Různé koleje se přirozeně těšily různě velké míře obliby. Nejméně nadšení prý vyvolávalo svého času ubytování v Řečkovicích, v ulici Terezy Novákové. Není se moc čemu divit. V nízkých domcích se bydlelo v pokojích s hliněnou podlahou překrytou linoleem, a to i po osmi lidech, a místo keramických umyvadel se museli obyvatelé spokojit s plechovými koryty.
