U zdi stojí dvě sražená auta, za volanty jsou dvě řidičky. Jedna srdceryvně pláče, volá o pomoc a stěžuje si na bolest v kotníku. Tři kolemjdoucí dívky se rozběhnou k autům, jedna k brečící ženě, další k druhé řidičce, která nedýchá. Třetí postupně prohledává auta a hledá výstražný trojúhelník. Pod koly aut leží třetí zraněná, která silně krvácí z paže. Nikdo si jí nevšímá. Vteřiny a minuty běží.
Naštěstí nejde o život, je to jen simulace dopravní nehody, s níž se museli vypořádat medici na víkendovém kurzu urgentní medicíny, který se konal v bohunickém kampusu. Všichni dostávají po „zásahu“ zpětnou vazbu od Barbory Zuchové ze Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje.
Upozorňuje je na základní věci, které je třeba v takové situaci udělat. Zajistit místo nehody, najít všechny zraněné, kteří nemusí být jen v autech a samozřejmě zajistit jejich ošetření. Důležité je však také rozhodnutí koho a jak ošetřit. Brečící slečna je v tomto případě až ta poslední. Řada studentů v tom chybuje, soustředí se jen na auta a na vzlykající slečnu. Bez podobné praktické zkušenosti by se jim to však mohlo stát i v reálné situaci.
„Podobná zpětná vazba je úžasná a chyby, které jsme udělaly, si zapamatujeme a nebudeme je opakovat,“ reagují studentky Kateřina Slaníková a Tereza Zlámalová na výsledek svého zásahu. „Každá příležitost, kdy si to můžeme zkusit, nám pomůže v praxi,“ dodává Slaníková.
Osm desítek studentů se do letošního kurzu přihlásilo během dvou minut a jedenácti sekund. Rychle zaplněný je už od prvního ročníku, který se konal před čtyřmi lety. „Poptávka po něčem takovém vzešla přímo do studentů. Na kurz se mohou přihlásit ti, kteří jsou ve čtvrtém a vyšším ročníku medicíny,“ říká koordinátor akce Petr Štourač.
Situací, které mohou bez okamžité pomoci vést k významnému poškození či smrti člověka je naštěstí v praxi velmi málo. „U většiny medicínských oborů podobné situace, kdy je bezprostředně ohrožený lidský život, nenastávají. I u záchranné služby je to jen malá část případů. Ale právě proto je potřeba podobné zásahy cvičit,“ zdůrazňuje Štourač.
Po sobotním přednáškovém maratonu je proto celý nedělní program kurzu praktický. Na osmi stanovištích si studenti postupně zkoušejí resuscitaci u malých dětí, různé metody zabezpečení dýchacích cest, způsoby znehybnění pacienta před transportem nebo porod v terénu.
Při simulaci porodu se střídají u modelu rodičky a snaží se vylovit placentu, která zůstala v děloze. „Většina porodů naštěstí probíhá bez komplikací. Naší snahou je mediky především zbavit strachu z toho, že se nedá porodit jinde než v nemocnici,“ podotýká Štourač.
V podstatě o totéž, tedy odbourání strachu, jde i u nácviku resuscitace malých dětí, která má oproti dospělým lidem několik odlišností. Praktická zkušenost s dospělým modelem čeká studenty zase na jiném místě. V polovině programu se v chodbách kampusu také množí lidé, kteří mají loketní jamku přelepenou náplastí. Jsou to ti, kteří už prošli stanovištěm, kde si nacvičovali vstup do cévního řečiště. Kromě figurín totiž zkouší zavést kanylu pro podávání léků i sami na sobě.
Studenti jsou spokojení. Možností nácviku je dost. Například i v sobotní části programu je organizátoři překvapili několika situacemi, kdy museli zareagovat a pokusit se zachránit zraněného. Poslední test z toho, co se naučili, je čeká na soutěžním stanovišti. Tříčlenné týmy si musí poradit s pacientem, který má anafylaktický šok.
