Areál brněnského výstaviště se už v odpoledních hodinách plní nedočkavci. Nabitý program středečního Majálesu, který se letos koná hned na deseti pódiích, zpestřují doprovodné akce a soutěže na všudypřítomných stáncích. Festivalové atmosféře však na kráse ubírají dešťová mračna zlověstně se tyčící nad areálem. Z toho mraku nezaprší, říká si každý. Ale pršelo. A jak. Stany studentských spolků Masarykovy univerzity však poskytly útočiště plné zábavy.
>> prohlédněte si fotogalerii na Facebooku
V modravé studentské zóně umístěné na strategickém místě před pavilonem Z to žije vlastním životem. Půlkruhu stánků vévodí velké šapitó studentské unie Munie. O dobrou atmosféru se starají moderátoři Radia R se svým mixážním pultem, kteří uvádějí soutěžní disciplínu skoku v pytlích přes překážky, jež symbolizují jednotlivé fakulty.
O kus dál pozornost přitahuje býčí rodeo. Blondýna vlaje na býkovi jako věchet a drží se ho snad jen vlastní vůlí. Rohatého kopytníka však nezkrotí a se smíchem přítomných diváků dopadá na nafukovací žíněnku. Snad je v pořádku, říkáme si.
Kdyby ne, zachrání ji v sousedském stanu Nemocnice na kraji Majálesu. Budoucí doktoři učí návštěvníky, jak si správně čistit zuby a umývat si ruce, měří tlak či tuk v těle nebo instruují, jak poskytnout první pomoc.
Zjišťujeme, jak špatně si vlastně ruce umýváme. Medička nám na ně nastříká speciální roztok a názorně předvádí, jak postupovat. Když ale ruce vložíme pod UV lampu, vidíme, kolik míst zůstalo zcela nedotknutých. Studenti dokonce návštěvníky i vyšetřují. „Byl jsem na interně a neurologii, nervy mám dobré, noha mi kope. Bohužel mám trochu vyšší tlak, ale to se dá přičíst té skvělé atmosféře tady a pivu,“ vtipně glosuje student strojního inženýrství z VUT Martin Ondra.
Z toho mraku, co se nám celou dobu vznášel nad hlavou, však nakonec zaprší. Doslova lije. Návštěvníci se však provazci deště nenechávají odradit. Lidské mraveniště náhle zprestří barevný rej deštníků a pláštěnek. Zábava pokračuje, zpěváci skupiny Sto zvířat s diváky soucítí a pohotově zařazují do choreografie deštníky. Studené pivo vystřídá teplý čaj, někdy i s kapkou něčeho ostřejšího. Skalní fanoušci kapel pokračují ve venkovním veselí, někteří se schovávají do areálů s vnitřními pódii.
Azyl před deštěm skýtá stánek charitativní studentské organizace Mise naděje, kde vyrábíme dárkovou květinu pro děti z brněnské Dětské nemocnice. Ještě ji opatříme věnováním s podpisem a dobrý pocit na duši nás v nevlídném počasí doslova hřeje. „Máme tady zatím asi dvacet růží a jsme rádi, že můžeme dětem přinést radost a úsměv,“ sděluje nám s úsměvem zakladatel organizace a student přírodovědecké fakulty Daniel Vodrážka.
Pořád prší. Kličkujeme mezi kalužemi a zamíříme do kryté stage, kde se odehrávají rozhovory s králem a miss Majálesu. Kandidátka Masarykovy univerzity Daniela Morysová prozrazuje, co by dělala, kdyby potkala mimozemšťana. Petronius van der Chochullsen Brněnský I. zase slibuje budoucím poddaným rozvoz jídel z menzy zdarma. Konkurence je však tvrdá. Korunka Krále a Miss Majálesu nakonec putuje na Mendelovu univerzitu a Vysoké učení technické.
Stmívá se a večerní zábava je v plném proudu, kluci z Divokého Billa házejí do davu zorbingovou kouli, sluníčkový Tomáš Klus šíří lásku a mír, vystřeluje srdíčkové konfety a nakonec skáče mezi omdlévající divačky.
Nakonec si to i ten déšť rozmyslel. Brněnský Majáles byl jiný než ostatní. Úžeh z něho nikdo nedostal a co je lepšího než zpívání mezi kapkami deště?
