Všimla jsem si ho na začátku února a ihned jsem se zamilovala. Příznačně jsem mu napsala 14. února večer, snažila jsem se ho přesvědčit, že jsem pro něj ta pravá. Když přišla odpověď, zamilovala jsem se ještě více. Projevil zájem se sejít a jako místo setkání zvolil krásné prostory na Malé straně blízko Karlova mostu. Vzala jsem si nejlepší šaty a jela jsem do Prahy utvrdit ho v tom, že potřebuje mě a já jeho. Byla jsem si jistá, že jsem ho zaujala i naživo, přesto se pár dní neozval. Pak napsal a nabídl mi, že následující 4 měsíce strávíme spolu v Praze. Souhlasila jsem.
Tak začal příběh o vztahu mezi mnou a programem studentských stáží v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Po úspěšném absolvování všech kol přijímacího řízení jsem zde v březnu spolu s dalšími 36 stážistkami a stážisty nastoupila na čtyřměsíční stáž.
Pracovala jsem především pro poslankyni Helenu Langšádlovou. Psala jsem písemné interpelace na jednotlivá ministerstva, studie na zadaná témata a zpracovávala různé dokumenty. Dále jsem poslankyni doprovázela na tiskové konference, schůze sněmovních výborů či zasedání Krajského výboru TOP 09. Díky kartě stážistky jsem měla přístup do všech budov. V kuloárech, na schodech i v poslanecké restauraci jsem tak potkávala ty, jejichž jména i tváře jsem znala jen z tisku.
Pobývání v přítomnosti osob jako Karel Schwarzenberg, Miroslava Němcová, Miroslav Kalousek nebo Andrej Babiš a dalších bylo zpočátku poněkud nezvyklé. Rychle jsem se však začala posouvat z pozice pozorovatelky do role účastnice dění. Přesto mě i po několika týdnech lehce překvapilo, když mě poslanec požádal o zapůjčení nabíječky, aby zprovoznil vybitý mobilní telefon a zavolal řidiči, aby ho vyzvedl. Mírně mě znepokojilo i to, když se mě při jednání asistent poslance zeptal, zda právě já jsem ta očekávaná osoba z Ministerstva obrany.
Po několika týdnech jsem tak už s větším rozhledem, ale se stále stejně zapáleným zaujetím sledovala věci spojené s fungováním tohoto orgánu. Až zde jsem plně pochopila, že při politických diskuzích samotný obsah sdělení není to nejpodstatnější. Často je důležitější kdo, kdy, kde, komu, jak, z jaké pozice a proč danou informaci sděluje. Věci často nejsou tím, čím se zdají být, a platí to i v případě Poslanecké sněmovny.
To nejzajímavější, co jsem si ze stáže odnesla, se netýkalo příprav interpelací či psaní komentářů. Nejdůležitější, nejpřekvapivější a nejbizarnější věci jsem zažila v kuloárech. Pronikla jsem tu blíže k mnohdy překvapivým způsobům politického chování. Před začátkem stáže jsem poslance a poslankyně vnímala především jako politické elity, tedy výrazné osobnosti, které zde působí díky mimořádným kvalitám. Po pár týdnech pobývání v jejich blízkosti jsem však ve většině z nich elity už neviděla.
Ačkoli se slovo elita používá pro vysoce postavené společenské skupiny, pochází z latinského eligere, tedy vybírat, volit. A mnozí jsou zde proto, že byli vybrání a zvoleni, a ne vždy díky výrazným kvalitám. To je v souladu s parlamentarismem, vždyť Poslanecká sněmovna funguje jako orgán reprezentující lid. A ačkoliv se mi některé věci, na kterých se poslankyně a poslanci podílejí, nelíbí, jedno jim nelze upřít. Všichni dohromady opravdu dokonale odrážejí pestrou českou společnost. Najdete mezi nimi arogantní podnikatele, čtenářky Blesku, sebevědomé Pražáky, vytížené workholičky i otce od rodiny. A každý z těchto jedinců má svůj vlastní způsob, kterým naplňuje představu o tom, jak má vypadat osoba v politické funkci. A právě pozorování toho, jak se o to snaží, bylo nejvýraznější zkušeností.
Půda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se díky své neopakovatelné atmosféře stala mou srdeční záležitostí. Třeba zaujme i Vás. Zkuste to. Veřejnost má možnost navštívit jednání na galerii hostů. A možná se také zamilujete. Na Malé straně na Sněmovní ulici je totiž možné všechno, úplně všechno.
Doplňující informace
V tomto roce byla uzávěrka na stáž přihlášek 14. února, pak následovalo výběrové řízení a samotná stáž začala v březnu. Jedná se o pilotní projekt. V letošním roce využilo tuto možnost 32 poslanců, kteří projevili zájem spolupracovat. Celkem se účastnilo 37 stážistů a stážistek. Poptávka z vysokých škol však byla vyšší, o účast v programu usilovalo 141 studujících.
Nutné podmínky pro účast v programu: studium oborů politologie, ekonomie, práva, sociologie nebo příbuzných oborů; absolvování minimálně bakalářského stupně studia; dobrá znalost anglického, francouzského nebo německého jazyka; zájem o politické a veřejné dění; úspěšné absolvování vstupního pohovoru.
Autorka je doktorandka na ústavu slavistiky a absolventka oborů Překladatelství ruského jazyka a Sociologie.
