Přejít na hlavní obsah

Škola jednoduchosti na Islandu

Jak se studuje v ostrovní zemi s nádhernou přírodou.

Kolem Islandu vznikl za poslední roky poměrně slušný boom a poté, co islandská ekonomika v roce 2008 zkolabovala a země se víc otevřela turistům, chtějí na Island snad všichni. Navzdory všemu to ale pořád není třeba pro studenta ta nejpřístupnější destinace, a proto se jakýkoliv důvod pro uspokojení turistických choutek vždy hodí.

Já jsem o Islandu také hodně snila, ale dokud jsem se nerozhodla opravdu vycestovat na studijní pobyt, šlo jen o čisté fantazírování. Nakonec jsem našla půlroční program Small State Studies na Islandské univerzitě, který perfektně zapadá do mého studia na fakultě sociálních studií, a tak jsem mohla spojit příjemné s užitečným.

Islandská univerzita odpovídá potřebám malého ostrova, a tudíž patří k těm menším v porovnání například s Masarykovou univerzitou. Zmíněná jednoduchost a blízkost typická pro Island obecně se proto promítá i do každodenní výuky. Můj vybraný program je úzce profilovaný na problematiku malých států v mezinárodní politice, což studentům nabízí zajímavou zkušenost věnovat se této oblasti opravdu detailně během celého semestru. Nejpřínosnější jsou informace z první ruky poskytované předními odborníky z akademické sféry a také z praxe, neboť mnohdy je objektem zkoumání právě Island a jeho specifika.

Asi největší změnou, kterou jsem doposud ve způsobu výuky postřehla, je důraz na velmi interaktivní práci na hodinách, které často nejsou jen přednáškami, ale mění se i na diskusní fóra nebo na vypracovávání různých úkolů, a hlavně pak na aplikaci zadané literatury a teorie na konkrétní případy. Takový způsob je efektivní hlavně proto, že hodiny navštěvuje přibližně 20 studentů, což nabízí možnost vytvoření blízké a přátelské atmosféry. Vztah pedagogů a studentů pak skvěle ilustruje fakt, že oslovování křestními jmény je povinnost a diskuse o průběhu kurzu a spokojenosti studentů samozřejmost.

Fascinující krajina
Nejsilnější dojem za zatím dva měsíce strávené na ostrově ve mně ale stejně zanechala neskutečně nádherná příroda. Žádná fotka nedokáže zcela vystihnout realitu. Island je bezpochyby nejrůznorodější země, v jaké jsem doposud byla. I jen několik kilometrů od Reykjavíku je možné kochat se pohledem na nádherné kopce, pobřeží, lávová pole či geotermální prameny. A když si po pár hodinách cestování myslíte, že už to lepší snad ani být nemůže, tak vás za nejbližším kopcem něco zase vyvede z omylu. Island je zkrátka potřeba zažít a každý si tu může najít něco, co ho zajímá. Častokrát nejde o žádnou náročnou turistiku a většina zajímavých míst je jen na skok z parkoviště.

Lidé jsou velmi milí a nápomocní, ale když přijedete v létě, je mnohem pravděpodobnější, že všude narazíte jen na turisty, kterých je zde mnohem více, než byste možná čekali. Svědčí o tom například fakt, že za rok na Island zavítá v průměru třikrát více turistů, než je vůbec všech Islanďanů dohromady. Pro mě to bylo ne úplně nejpříjemnější zjištění, ale s ústupem léta ubývá i turistů, a země se tak dostává do své všední a jednoduché reality, což je příjemná změna.

V jednoduchosti je síla
Čeho si tu hned všimnete, je především minimalismus, který dýchá z každého rohu. Jednoduchá, ale funkční je architektura, služby a také celková atmosféra. Přitom vůbec nezáleží na tom, kde se nacházíte. Nejvýraznější je to samozřejmě v Reykjavíku, který je velmi rozvinutým a v řadě věcí pokrokovým městem, ale přitom si udržuje intimní historickou atmosféru. Například se velmi snadno může stát, že sedíte na kávě s Björk nebo se čistě náhodou ocitnete na komorní oslavě narozenin člena skupiny Sigur Rós. A ano, když už jsme u těch hudebníků... Po určitém čase zjistíte, že snad každý Islanďan je zpěvák či muzikant. Těch je zde totiž v přepočtu na počet obyvatel snad nejvíc na světě!

Islanďané jsou velmi pozitivně smýšlející lidé. I navzdory všem ekonomickým problémům mají nadhled. V Reykjavíku si například dokázali zvolit za starostu pozitivně naladěného komika, který zvládl za jedno období revitalizovat městské finance a dal také Reykjavíku novou nepolitickou energii a naději. Nejvíc o zemi vypovídá národní motto „þetta reddast“, které v překladu znamená, že všechno přece jednou dobře dopadne. Tento pozitivní přístup je velmi nakažlivý, a proto věřím, že po půl roce stráveném na Islandu to bude už i mé heslo.

Autorka je studentka fakulty sociálních studií.

Hlavní novinky