V průběhu studia využila možnosti vycestovat na studijní pobyt do zahraničí hned dvakrát. Nechtěla si ale nechat ujít ani další šanci, a tak vyjela na absolventskou stáž přes program Erasmus+. Ludmila Rozporková, čtyřiadvacetiletá absolventka skandinávských studií, vyrazila po státnicích na více než sedmiměsíční praxi na Island.
Jako absolventka filozofické fakulty umí plynule švédsky, a tak si mohla vybírat z řady institucí po celé Skandinávii. „Už jsem byla na Erasmu ve Švédsku, takže jsem chtěla jinam. Posílala jsem životopis na Island, Faerské ostrovy a do Grónska. Nakonec mě vzali do kulturní organizace Nordic House v Reykjavíku, kde teď pracuju jako projektová asistentka,“ popisuje Rozporková.
Pomáhá s kulturními projekty různého druhu – od výstav, přednášek až po koncerty, festivaly, autorská čtení nebo promítání filmů. Nordic House je také sekretariátem pro Cenu Severské rady za literaturu a za literaturu pro děti a mládež. „Připravuju pro ně newsletter a komunikuju s vydavatelstvími. Je to skvělé místo na stáž, líbí se mi rozmanitá činnost,“ pochvaluje si.
V budoucnu by ale chtěla učit. V Brně vyučovala na jazykové škole švédštinu a angličtinu. Uměla i plynule německy, to jí ale prý překryla dosti podobná švédština. Ve volném čase na Islandu teď navíc doučuje jednoho studenta švédštinu.
Chladný sever
V práci každý den střídá dva jazyky, švédštinu a angličtinu. Rozumí však i dalším severským jazykům. „Musím komunikovat s kolegy z Dánska a Norska. Umím i základy islandštiny, ale je to těžký, starý a izolovaný jazyk. Navíc má pro každé cizí slovo svůj vlastní výraz,“ vysvětluje absolventka. Islanďané jsou prý v jazyce velmi konzervativní, mají dokonce výbor, který posuzuje, zda je jméno pro dítě dostatečně islandské.
Na ostrovním státě ji nejvíc fascinuje příroda, procestovala řadu míst a viděla i polární zář. Zvykla si i na rychle se měnící počasí. Nejhorší pro ni byl příchod zimy, během měsíce lidem ubyly tři hodiny světla. „Depresivní tmu jsem přežila jen díky plavání. Island má nejvíc plaveckých bazénů na obyvatele na světě. A díky přebytku teplé vody je většina z nich pod širým nebem. Je to úžasný zážitek plavat a pozorovat hvězdy,“ popisuje stážistka.
Od programu Erasmus+ dostává každý měsíc stipendium ve výši 500 eur, sotva ale pokryje náklady na ubytování a stravu. Navíc není ani student, ani zaměstnanec organizace, takže si musí sama platit zdravotní pojištění. „Ale nelituju toho. Stáž mi toho hrozně moc dala. Chci cestovat, co nejdéle to jde. Zažila jsem chladnost severu a chci ještě zkusit temperamentnost jihu,“ dodává.
